Jdi na obsah Jdi na menu
 


Všechny postavy v této povídce jsou smyšlené. Jakákoliv podobnost s reálnými osobami, živými či mrtvými, je čistě náhodná.

Tak a je to tady. Dnes poprvé nastupuji na místo hostesky do kabaretu. Po příchodu do práce jsem od šéfa nafasoval velkou tašku s pracovním úborem.

„Máš tam dvě sady oblečení,“ říká, a mezitím studuje můj zdravotní průkaz „na čistotu si potrpím. Jo a ještě něco, co bys měla vědět.“ Začal mi automaticky tykat, po tom co jsem podepsal pracovní smlouvu na post obsluhy.

„Když bude host moc dotěrný,“ pokračoval „to znamená, že by si chtěl s tebou užít, tak v patře jsou pokoje. Nemusíš se bát, jsou monitorované do místnosti ochranky. No a za zajištění bezpečnosti a výdělku, je padesát procent z toho co utržíš na pokoji moje, je to jasný?“ Najednou byl jeho hlas ostrý jako nůž.

„Ale jistě, šéfe,“ nezbylo mi jiné východisko než souhlasit. Pomalu ale jistě jsem začal zapadat do byznysu který se roztáčel kolem žen pracujících v kabaretech. Potom mi ukázal cestu do společné šatny, a já jsem odhodlaně vyrazil na mojí první směnu. Šatna byla poměrně malá místnost, plná stolků, skříněk a s jednou zrcadlovou stěnou. Celkem jsem napočítal deset stolků, na osmi z nich bylo podle množství různých rtěnek, řasenek, a make upů vidět, že je někdo používá. Zbylé dva byly úplně prázdné. Tak nás tady bude asi dohromady devět. Sedl jsem si k jednomu prázdnému stolku, a začal vytahovat věci z tašky, kterou jsem dostal od šéfa. Přišel jsem naschvál trochu dřív, protože jsem chtěl být při prvním oblékání v šatně sám.

 Z tašky jsem postupně vyndal podivné jednodílné plavky, ušité z velmi pevného černého sametu. Byly hodně vykrojené, na zádech se zapínaly na zip, a chyběly jim ramínka. Byly ale hodně vyztuženy kosticemi, a na zadní části dole byl jakoby zaječí ocásek. Byla tam ještě jedny, ale ty jsem z tašky ani nevytahoval. Potom tam byly černé síťované punčochy s velkými oky, bílé manžety, motýlek pod krk, a nezbytné zaječí ouška. K uniformě patřily ještě boty na vysokém podpatku, a bohatá blonďatá paruka. Tak do toho, pobízel jsem sám sebe. Chvíli jsem přemýšlel co s kalhotkami, ale ten kostým měl tak vykrojené boky, že by byly stejně vidět. Natáhl jsem si opatrně na sebe ty zvláštní punčocháče. Sahaly mi až vysoko na břicho. Když jsem si oblékl kostým zajíčka z Playboy, měl jsem pocit, že jsem dole úplně odhalený. Mezi nohama mi procházel opravdu jenom úzký kousek látky, a rozšiřoval se až někde nad mým zadečkem, kde byl ten ocásek. Na bocích byl vykrojený vysoko nad pánevní kosti, a tak mě dole halily pouze veliké oka síťovaných punčocháčů. Tvrdé košíčky na prsa byly tak malé, že mi vykukovaly skoro celé prsní bradavky. Tak v tom mám vyjít mezi hosty!

„Ahoj, tak ty jsi ta nová?“ ozval se ode dveří dívčí hlas s ukrajinským akcentem „mě říkají Renata, šéf říkal, že dostaneme posilu.“ Podali jsme si ruce.

„Já jsem Eva,“ řekl jsem a poprvé jsem použil jméno z mojí nové občanky.

„Tak to budeme dneska obsluhovat na place spolu,“ švitořila komolenou češtinou, ale byla mi velmi příjemná. Začala se svlékat, a musím uznat, že měla opravdu krásné tělo. Nasunul jsem si na ruce manžety, a pod krk připevnil motýlka.

„Musíš si vzít i paruku,“ upozornila mě „musíme vypadat stejně, a hodně se zmaluj, šéf to má rád. Jo a taky si nalep řasy, mám tady jedny navíc,“ s milým úsměvem mi podala malou krabičku.

„Ahoj Renato,“ ozvalo se ode dveří čtyřhlasně, a do pokoje vpadla skupinka čtyř holek. Byl to takový mix národů.Ta co zdravila, byla asi Češka, ale ve skupince byla černoška, a potom dvě snědé dívky, asi Asiatky. Ty zdravily anglicky. Vzájemně jsme se představili. Atmosféra byla úplně uvolněná, holky běhaly po šatně sem a tam jen tak jak je bůh stvořil. Postupně se šatna zaplnila. Bylo nás celkem devět. Holky mi vysvětlily jak to tady chodí. Dvě byly na baru, já s Renatou budeme běhat mezi hosty a obsluhovat, ostatní holky byly tanečnice u tyčí.

„Znala jsem tady jednu holku co tady tančila,“ ptám se anglicky té černošky, která se představila jako Marci „říkala si Lily.“

„Jo, tu si pamatuji,“ vložila se do našeho hovoru snědá kráska Venus „pracovala tady, byla moc dobrá, ale najednou zmizela, hledaly ji tady i kamarádky z kolejí, prostě zmizela.“ Tak to byla pro mě cenná informace, to by znamenalo, že z tohoto podniku se ztratila holka! To by mohla být pro mě stopa, nesmím zapomínat, proč tady vlastně jsem, proč to všechno podstupuji!

Mezitím se holky co obsluhují na baru oblékly do stejného úboru jako jsem měl na sobě já a Renata. Měly jsme stejné paruky, stejné líčení, stejné řasy i oblečení. Holky co tančí u tyče, měly svoje vlastní kostýmy, většinou velmi krátké zlaté mini, a ultra krátký top s velkým výstřihem. Chůze na podpatcích mi už nedělala sebemenší problém, ale trochu jsem byl nesvůj s té nahoty. Kostým zakrýval opravdu hodně málo. Ještě jsem se Renaty zeptal, jestli chodí taky na pokoje.

„No jistě, chodím,“ odpověděla bez jakéhokoli náznaku studu „musím vydělávat, když tam půjdeš ty, tak dáš půlku šéfovi a zbytek je tvůj, ale já musím dát peníze ještě šéfovi mojí skupiny.“ Tak jsem se od ní dozvěděl, že ji vlastně pase ruská mafie, a že jim musí odevzdávat půlku toho, co si vydělá. Když jsem se jí ptal, jak můžou zjistit kolikrát byla na pokoji, tak se jenom usmála.

„To víš holka,“ položila si prst na ústa „oni jsou jako kdysi Kgb, jsou prostě všude.“ Tak jsem se pomalu začínal nořit do světa, který se roztáčí kolem prostituce a obchodu s bílým masem. Do světa, kde žena není nic jiného než jen kus masa, kus zboží na prodej, a s jako takovou je sní i zacházeno. Musím hodně zatnout zuby, abych to vydržel.

 Tak konec úvah, nastupujeme na plac. Je to neuvěřitelné, ale když jste skryti za nějakou uniformu, byť je to zajíček Playboy, a je vás víc, tak nepociťujete vůbec pocit nějakého studu. Všechno to ze mě spadlo, a těšil jsem se na první hosty. Holky na baru mi ještě dávaly poslední instrukce ohledně uvítacího drinku, který byl zdarma. Každý host kabaretu měl zdarma skleničku sektu. Tak jsem byl opět zpět v tom bývalém kině, nyní předělaném na erotický kabaret. Při chůzi jsem cítil, jak se mi na hlavě pohybují zaječí uši, a snažil jsem se rozdávat úsměvy na všechny strany. V zrcadlech na stěnách jsem pozoroval svůj odhalený zadeček, krytý pouze síťovanými punčocháči a nahoře nad ním, byl růžový chomáček zaječího ocásku. Blonďatá paruka byla opravdu hodně hustá a dlouhá, a dělala mi kolem hlavy žlutou svatozář. Začali přicházet první hosté, a kolem osmé hodiny večer se už kabaret docela slušně zaplnil. Holky se u tyčí snažily přilákat co nejvíc pozornosti, no a my s Renatou jsme pobíhali mezi skupinkami hostů, a zásobovali jsme je pitím. Ze začátku jsem měl pocit, že když se nakloním nad stolkem u kterého seděli hosté, že mi z mého úboru vypadnou prsa. Nevím kde se ve mně vzal ten pocit, ale najednou jsem měl pocit, že by moje prsa neměl nikdo vidět. Byla to asi odezva hormonální léčby, prostě jsem se za svoji nahotu trošku styděl.

„Evo, vem to tady taky za mě,“ šeptala mi do ucha Renata „jdu na pokoj támhle s tím Anglánem,“ a nenápadně kývla hlavou ke skupince anglicky hovořících hostů. Byla tady vlastně taková národnostní směsice. Na Angličanech byla vidět touha po pití a sexu, Němci pili míň ale byli víc dotěrní. Pak tady byly skupinky Arabů, a Rusů. Ti byli uzavření sami pro sebe. Zvláštní skupinou pak byli páni Češi. Někteří si přišli hrát do kabaretu na světáky, a pár jich bylo vykulených taťků od rodin, co si šli s kanceláří vyrazit do velkého světa. Jeden Němec na mě kmital jazykem, a naznačoval, že by mě i chtěl, ale první den v jsem na to ještě nebyl dost silný. Přehrál jsem ho holkám na baru.

Překvapilo mě, jak hodiny rychle utíkají, jak rychle se přehoupla půlnoc. Hostů bylo střídavě víc, nebo míň, ale vzhledem k pokročilé noční hodině, zde byl čilý ruch. Už jsem pomalu necítil nohy, ale pokaždé, když jsem se zahlédl v zrcadle, tak se mě zmocnil pocit silný pocit vzrušení. Pořád jsem se na sebe díval jako na cizí osobu, nezvykl jsem si ještě na fakt, že to osoba, kterou v zrcadle vidím, ta nádherná štíhlá blondýna, že to jsem prostě a jednoduše já. Kolem třetí hodiny měla už skupinka Českých taťků od rodin už dost. Vypily toho kvanta, a když jsem přišel k jejich stolu, tak jeden vstal, chytil mě jednou rukou v pase, zahnul ně dozadu, a druhou rukou mi stáhl kostým pod prsa. Pusou se přisál na moji bradavku, a nesrozumitelně mumlal, že si ti se mnou chce rozdat. Tato situace mě trochu rozhodila, a nebyl jsem schopný reagovat, nechal jsem se svírat cizím chlapem, který mi osahával prsa, a místo toho, abych ho nějak usměrnil, tak jsem držel, jako nějaká nadržená děvka. O to rychlejší byla ochranka, která zasáhla opravdu bleskurychle a razantně. Dotyčný byl okamžitě vyhozen na ulici. Já jsem ještě dlouhé minuty cítil jeho ústa na svém prsu, a přemýšlel jsem o tom novém pocitu.

Kolem páté ráno už byl kabaret prázdný, a ochranka zavřela mříže. Sešly jsme se zase všechny na šatně. Padli jsme do svých židlí, a viděl jsem, že všechny holky toho mají tak akorát dost.

„Dáš si s námi, vždycky když končíme dáme si skleničku,“ řekla neodolatelným hlasem Marci, a postavila mi na stolek skleničku šampusu.

„Dám si ráda,“ poděkoval jsem jí.

„Ty, Evo, byla jsi dnes vlastně nahoře na pokoji?“ zeptala se mě potichu Renata, která měla stoleček vedle mě. Záporně jsem zakýval hlavou, a pomalu jsem se loučil s parukou a umělými řasami.

„Tak to by jsi měla zítra rychle napravit,“ pokračovala tiše „šéf nechce přicházet o peníze,“ dodala když viděla můj udivený výraz. Tak a je to tady, řekl jsem si pro sebe. Je to tady vlastně takový nevěstinec. Při prvním pohledu luxus, ale ve skutečnosti, no prostě bordel. Tak to teda nevím jak to zítra, vlastně již dnes večer zvládnu.

„Máš svého taxíka?“ vyzvídala dál. Když jsem odpověděl, že jsem přijel tramvají, jen nechápavě zavrtěla hlavou.

„Bydlím v Libni…..“ vysvětloval jsem jí.

„Tak to je bezva,“ švitořila nadšeně nevalnou češtinou „já jezdím na Střižkov, tak tě Voloďa, můj taxikář, vezme do Libně, je to kousek, nemůžeš přece jet domů tak brzo ráno bez dozoru!“ Prostě se rozhodla mi dělat chůvu.

„Holky, šéf vám vzkazuje, že dnes večer je to nahoře bez,“ oznamoval nám Pepa, místní ochranka, když nakoukl do naší šatny.

„Jo, a co si mám vzít na sebe?“ nechápavě jsem se ptala Renaty.

„No, ale vždyť jsi musela od šéfa nafasovat dva kostýmy“, vysvětlovala „jeden ten co máme na sobě, a ten druhý končí pod prsy.“ Tak to byl opravdu dost humor. Pomalu a nenápadně jsem nakoukl do tašky vedle stolku. Opravdu, druhý kostým neměl kosticemi vyztuženou část na prsa, měl sice ramínka, ale prsní košíčky chyběly. Tak to byl od šéfa drsný humor. O obsluze nahoře bez nebyla v pracovní smlouvě samozřejmě ani zmínka! No uvidíme, holky tu novinu přijaly naprosto normálně, a nijak je to ani nepohoršovalo. Rychle jsem se převlékl do svého civilního oblečení, a spěchal za Renatou.

 Doma ve sprše jsem si hladil svoje prsa, a pořád jsem na něm cítil ty cizí ruce. Drhnul jsem si je mýdlem, a přemýšlel, co mě ještě zítra, vlastně už dnes večer, ještě v kabaretu potká.

Pokračování příště…

© 2009

Tady se Pavel odmlčel, pokud chcete pokračování, napište si...

 

Zpět na Pavla

Zpět na autory

Další díly:

1  2  3  4  5  6  7

 

TOPlist

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář