Jdi na obsah Jdi na menu
 


 Petrovi…
   Je nedělní odpoledne a venku nádherně svítí slunce, které přímo láká vyrazit někam ven.
Babí léto opravdu jak má být…
    Nejsem z těch, co se sbalí, odjedou do Olympie a stráví tam celý den v uzavřeném prostoru. Ani návštěva papeže Benedikta XVI., v Tuřanech na letišti, nebyla mým vysněným cílem. Věřící jistě prominou.
    Rozhodla jsem se pro procházku lesem. Mám tam jedno oblíbené místo. Malý palouček, kam slunce prosvítá přes vrcholky stromů, listy šelestivě rozechvívá vánek a keře kolem se mění do zářivých barev podzimu. 
     Pod jedním ze stromů mám už své místo. Rozložím si kousek deky, vsedě se opřu zády o kmen a zavřu oči. Vnímám jen zvuky lesa. Jsou tak uklidňující, přímo zázračně odplavují všechny starosti běžného života.
    Najednou kousek opodál zapraská větvička. V ten moment je po klidu, rozhlížím se kolem, ale nikoho nevidím…
    Znovu se rozhostí klid a ticho, opírám se zpět, ale už jsem ostražitější. Znovu zapraskání. Někdo tam je…
    Opatrně se dívám směrem odkud zvuk zazněl. Už ho vidím, stojí za keřem a rozhlíží se po mýtince. Ještě mě nespatřil, díky stromu, jsem částečně skryta. Čekám co udělá.
     Vchází na paseku a je jen otázkou času, kdy si mě všimne. Zatím si jej prohlížím já.
Hnědovlasý, hnědooký, tak 25 - 30 let, štíhlý, zkrátka pohledný mladý muž.
Pootáčí hlavou mým směrem… naše pohledy se setkávají. Pousmál se, očima se vpíjí do mých. 
     Snažím se tvářit nepřístupně, přeji si, aby odešel, nechci být nikým rušena.
Ale ty upřímné oči, ten bezelstný úsměv mě pomalu odzbrojují.
Je něčím zvláštní, nedokážu se od jeho pohledu odtrhnout. Stále přitahuje mou pozornost.
      Pomalým krokem kráčí přes palouk, snažím se od něj odtrhnout pohled a znovu mezi nás postavit obrannou zeď.
Zastaví se pár kroků ode mě.
„Ahoj,“ hlas mu přeskočí, „já jsem Petr.“
„Ahoj“
„Můžu si tu někam přisednout?“
„Hmm,“ pokrčím jen rameny. Je tu dost místa, kam může jít.
     Sedá si kousek ode mne, opírám se znovu o strom a zavírám oči. Není to ono, když vím, že tu je ještě někdo jiný. Je tiše, ale stejně o něm vím.
     Po delší chvíli se na něj otáčím, snad vycítil ten pohled, víčka se zachvěla a na tváři se objevil náznak úsměvu.
„Copak?“ zeptal se, aniž by se pohnul.
„Nic…“ naprosto mi selhal hlas. Rychle se otáčím jiným směrem.
    Nevydrží mi to dlouho, něco mě stále popouzí, vnitřní hlas mi říká, abych se podívala.
Tentokrát už otevře oči a než se stačím odvrátit, topím se v jeho pohledu. Pomalu vstává, kráčí ke mně. Hejno motýlích křídel mi rozechvívá nitro, krátký dech se zrychluje, čím je blíž.
    Už stojí u mě, přikleká vedle, ty oči jsou stále blíž, propalují se do mých. Nevydržím ten pohled. Zavírám oči. Je blízko, příliš blízko… Jeho dech se odráží od mých rtů, lehce se o ně otírá, špičkou jazyka se dostává do pootevřené mezírky. Vůně jeho těla mě obestírá jako neviditelný závoj. 
     Pootevírám ústa a vycházím mu vstříc. Jednou rukou mi zajíždí do vlasů, druhá jemným a mazlivým dotekem přejíždí od krku po hrudi k prsům. Něžně přejede přes tyčící se bradavku. Ze rtů mi uniká tichý sten rozkoše. Vytahuje mi tričko a osvobozuje má ňadra ze zajetí. Sklání se k nim hlavou, krouží ústy po obvodu , dráždí tu vystouplou třešničku jazykem.
Vypínám se vstříc jeho mazlivým rtům. Ústy zkoumá mé tělo, malinkatými polibky se přesouvá od prsou k podbřišku. Zavzdychám, jeho něžné doteky ve mně probouzí vášeň.
Ani nevím, v kterém okamžiku se mu podařilo rozepnout knoflík a zip u kalhot. Jakmile se dotkl ústy buchtičky, rozklepaly se mi kolena.
    Zvedl se a znovu se přitiskl na má ústa. Během líbání mě položil na deku, rukou pomalu sundával mé kalhoty. Nadzvedla jsem se, abych mu to ulehčila. Po stažení přes zadeček ke kolenům, jsem je skopla dolů už sama. Prsty se jen zlehka, opatrně, dotýká mé mušličky. Jakoby chtěl mé tělo jen zkoumat. Nadzvedávám se k jeho ruce, začínám chtít víc, než mi zatím dává.
Prstem přejíždí otevřenou štěrbinkou, jemně odtahuje závojíčky, aby se dostal na to správné místo. Několika doteky, přejetím přes rostoucí perličku se dostávám nádherného světa. Sklání se a ústy zdolává to, co prsty započaly. Saje vzrušenou fazolku, jazykem po ní krouží a brnká na její vrcholek, zatímco dvěma prsty proniká do horké a mokré tůňky. Přizpůsobuji se těm pohybům ve mně, zvedám pánev a vycházím vstříc té slastné chvíli. Během okamžiku cítím, jak se mé vnitřní svaly stahují kolem jeho prstů.
    Najednou přestává, zvedá se, stahuje si tričko přes hlavu, rozepíná kalhoty.
Jeho druhé „já“ se nedočkavě tyčí nad mou buchtičkou. Zakrouží kolem ústí a proniká dovnitř.
To je to, co mi ještě chybělo. Zavzdychám nad tím nádherným proniknutím. Pomalu se vysouvá zpět. Je už skoro venku, když rychlým výpadem znovu zdolává tu úzkou chodbičku až po bránu do nebes. Opakovanými pohyby mě k sobě připoutává.
Blížím se k vrcholu, chci to víc, chci vyletět do oblak.
Trhaný hlas se z dálky ptá
„Můžu?“
„Ano…“ vzdychnu mezi stahy, svírající jeho úd.
Ještě několikrát přirazí, než začne zaplavovat moji dírku až po okraj svým horkým semenem.
Jsme na vrcholu oba zároveň. Má kundička jej vysává z posledních zbytků.
   Lehá si opatrně na mně, líbá mé tváře, nos, ústa.
Cítím se krásně. Myslím, že jsem se právě zamilovala…

 

 

Zpět na Harmony

Zpět na autory

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář