Jdi na obsah Jdi na menu
 


Když jsem se probudila, dopadalo do našeho pokoje jíž slunce, které na podlaze vykreslovalo ostrý prozářený obdélník. Muselo být určitě již tak kolem poledne. Z postele jsem viděla, že dveře našeho pokoje jsou pootevřené, a na chodbě byl slyšet hluk. Do pokoje vtrhla Olga. Tak vstávejte holky, nebudete se tu válet celý den! Křičela, ale v jejím hlase již nebyl slyšet zlý tón. Koukejte se upravit, nebo vás zmaluju sama! Postavila na stůl kosmetické kufříky. Taky bude potřeba, pokračovala, aby jste si vypláchly ty vaše zadky, a přitáhla z chodby koš, ze kterého vyndala nějaké odměrné válce na vodu s hadičkami. Dnes bude probíhat focení a filmování, tak se hodně vypláchněte, ať neděláte ostudu! Za hodinu si pro vás příjdu! Jo, a potom si oblečte tyto punčochy, připravte si boty a jinak nic! Hodila na stůl dva balíčky punčoch a chtěla odejít. Ještě se zarazila ve dveřích. Ten klystýr myslím vážně, všechno vidím, a významně ukázala na kameru v rohu pokoje, tak každá poctivě dvakrát po třech litrech! Nebo vás příjdu nafouknout osobně! Otočila se, a konečně zmizela.

Nechápavě jsme s Marcelou zůstaly zírat na válce s hadičkami. No tak musíme to udělat, říkám, a prosím Marcelu ať se otočí, a nedívá se. Prostě se před ní stydím. Marcela se zavrtává hlavou do peřin, a já si napouštím vlažnou vodu do válce tak dlouho, dokud není u rysky třech litrů. Válec nechávám na hraně umyvadla, klekám si na zem, na všechny čtyři, vystrkují zadek do výšky, a plastový nástavec hadičky, který je opatřen kohoutkem, si zavádím do svých útrob. Pomalu otáčím kohoutem, a cítím, jak mi voda plní vnitřnosti. Chvíli to trvalo, než se válec vyprázdnil, ale už jsem byla dost nafouklá, a myslela jsem si, že už to nevydržím. Zavírám kohoutek, a nad záchodovou mísou si nástavec vytahuji. Do mísy ze mne proudí voda, a zbytky ze střev. Po úplném vyprázdnění, proces opakuji ještě jednou. Pak se s Marcelou vyměňujeme, ona klečí před umyvadlem, a já si zavrtávám hlavu do peřin. Vůbec nedokážu odhadnout proč to děláme, ale něco mi říká, že nás asi nečeká nic dobrého. Když je Marcela hotová, sedáme si ke stolu a líčíme si obličeje. Do pokoje nakoukne Leona. Hezký den , holky! Slušně jí odpovídáme na pozdrav. Tak jsem slyšela od Omana, že jste pracovaly v noci jak hodiny! Žádný problém, tak to je dobře, říká, povzbudivě se usmívá. Dnes máme spolu fotit v mučírně, to si to pěkně užijeme! Až teď si uvědomuju, že má na sobě něco jako řemínkový postroj. Je zahalena do takového černého pláštíku. Když ho rozevírá, jsou vidět její velká prsa stažená řemínky, a na nohou má lakované kozačky až do půli stehen. Mezi nohama jí visí její ochablé mužství. Tak sebou holky hoďte, za chvíli si pro vás přijde Olga! Tak pa, sejdeme se za chvíli. Odešla, a my jsme na sebe jen nechápavě hleděly. Fotit v mučírně, no to nám ještě scházelo! Vytahujeme z balíčku punčochy, jsou černé, síťované, a samodržící. Opatrně si je natahujeme na nohy, obouváme si ty naše nemožně vysoké baletky, sedneme si na postel, a čekáme na Olgu. Ta nás asi pozorovala, protože přišla takřka okamžitě. Zamkla nám boty na zámečky, a vyzvala nás, ať mažeme za ní. Při chůzi po chodbě, jsem si jednou rukou snažila zakrývat prsa, a druhou jsem si držela mezi nohama na svém posledním kousku mužství mého těla. Taky jsem si všimla, a dost mě to překvapilo, že vlivem klystýru, jsem měla krásně ploché břicho. Ve střevech jsem byla dokonale prázdná. Na další úvahy nebyl už čas. Olga otevřela dveře na konci chodby, a za nimi bylo prudké schodiště do sklepení. S Marcelou jsme se vzájemně podpíraly a sestupovaly dolů. Ocitly jsme se ve skepení, které bylo vybavené jako středověká mučírna. Byl tam ten přičmoudlík , který nás už filmoval, viděla jsem Leonu, jak laškuje s nějakým tlustým blonďákem. Byl to slizoun každým kouskem těla, a nějak podvědomě jsem z něj měla špatný pocit. Na první pohled bylo vidět, že je to nějaký těžký úchyl. Tak už je tady máte, houkla na ně Olga, nechám vám je tu, až budete hotoví tak brnkněte, přijdu si pro ně. Ten tlusťoch se na mě podíval, a já jsem se úplně otřásla odporem. Olga odešla, a nás nechala napospas tomu úchylovi.

Ten mezitím přišel k nám. Tak ty ruce pěkně dolů, ať si vás můžu prohlédnout! Přišel ještě blíž ke mně, chytil mě za bradavky, a silně mi je promnul. Tiše jsem sykla bolestí. Tak to je ono panenko, dnes tě chci vidět hezky plakat, ty máš větší kozy, tak půjdeš na kruhy, a tu druhou dáme do klády, řekl Leoně. Mezitím co Leona odváděla Marcelu k nízké dřevěné lavici, on mě postavil pod soustavu řetízků, které visely ze stropu. Také na podlaze kolem mě byly různě zabetonované oka. Řetízky vedly přes kladky k napínákům na zdi. Marcel, tak ho Leona nazývala, mi přivázal jednu nohu ke kruhu v podlaze. Nařídil mi, abych zvedla ruce, omotal mi je širokým páskem v zápěstí, a každou zvlášť upevnil na řetízek. Široce mi rozkročil nohy, a druhou nohu mi taky přivázal ke kruhu, ale tak, že jsem balancovala na široce rozkročených nohách v těch vysokých baletkách, a kdybych nebyla přivázána za ruce, určitě bych upadla. On si zkontroloval svoje dílo, šel ke stěně s napínákama, a začal točit u dvou střídavě klikou. Ruce se mi doširoka rozevřely, a celé tělo jsem měla našponované až k prasknutí, jak mi vytáhl ruce ke stropu. Jak jsem mohla pozorovat , tak Marcela na tom byla podobně jako já, ale výhodu měla pouze v tom, že ležela na zádech na lavici. Její tělo ale bylo taky napínákama natažené jako struna. Její nohy byly doširoka roztažené, a hlavu měla zajištěnou pod krkem nějakým prknem, které jí svíralo i ruce.

To bylo vše, co jsem mohla vidět. Marcel mi narovnal hlavu dopředu, a na krk mi přiložil vysoký tuhý krční korzet, který měl i podložku pod bradu. Než ho začal utahovat, tak mi silně stiskl rukou tváře, a když jsem otevřela pusu, strčil mi do ní gumový váleček, ze kterého visel na hadičce balónek. Když mi krční korzet utáhl, tak jsem měla krk tak natažený, a naprosto znehybnělý, že už jsem nemohla otočit hlavou, abych viděla co se děje s Marcelou. Nasadil mi na hlavu kuklu, ze které mi nahoře vytáhl vlasy. Kukla měla veliké otvory pro oči, nos, a pusu. Chvíli mi něco dělal s vlasy. Teď jsem si uvědomila, že na protější stěně visí zrcadlo. V něj sem viděla, že mi je sepnul do ohonu, provázal provazem, a ten zajistil k řetízku. Kuklu mi řemínky připevnil ke krčnímu korzetu, a šel zase zatočit klikou, chvíli jsem nic necítila, ale najednou jsem měla pocit, že mě tem blbec chce skalpovat. Vytáhl mi hlavu za vlasy ještě víc. Ze stolku u zdi vzal do ruky něco, černého, a přišel s tím zpátky ke mně. Byl to těsně vypasovaný, tuhý kožený korzet. Když mi ho nasadil, končil mi těsně pod prsy, kde měl vodorovné platíčka, takže mi prsa nepřirozeně trčela vpřed. Začal postupně utahovat řemínky korzetu. Na hrudi mi ho ještě trochu odtáhl, zasunul mi ruku pod prso, a vytáhl mi kůži nahoru. To udělal i u druhého prsa. Výsledkem toho bylo, že jsem měla prsa skoro pod bradou, a podstatně nabyly na svém objemu. Korzet mi utáhl takovou silou, že jsem skoro přestala dýchat. Doslova mě přeštípl v pase. Celou dobu co si mě takto připravoval kolem nás skákal ten přičmoudlík s foťákem, a vše si pečlivě dokumentoval. V zrcadle jsem viděla, že krční korzet má vpředu kruh. Do něj mi teď připevnil šikmo od stropu řetízek, a to samé mi udělal na zádech, v dolní části korzetu. Taky jsem viděla, že z korzetu visí různé řemínky. Marcel šel zase k navijákům, a začal točit klikama. Kruh na krku mi táhl hlavu dopředu, a zadní řetízek prohnul tělo dozadu. Potom mi začal protahovat řemínky korzetu mezi nohama, přes zadeček, a zajistil je na zadní části korzetu. Než je dotáhl, doširoka mi rozevřel půlky zadečku. Byla jsem nepřirozeně napružená v poloze kachny, a zadeček jsem měla úplně roztažený.

Špatně se mi dýchalo, hlava mi začínala bolet od napnutých vlasů, a v rukou jsem měla mravenčení, jak jsem je měla zvednuté nahoru. Už jsem si říkala, že to musí už skončit. Jak jsem se ale mýlila! Ten úchyl vzal ze stolku svorky, a našrouboval mi je na bradavky prsou. Na každou z nich pak pověsil veliké závaží. Bolest se stávala nesnesitelnou. Marcela asi trpěla stejně, protože jsem slyšela její přitlumené vzdechy. Marcel vzal do ruky balónek co mi visel z roubíku, a několikrát ho zmáčkl. Ústa se mi dokonale vyplnila hmotou kolíku. Tak pojď Leono, začneme teď tady s tou. Odstoupil, a vzal si do ruky kameru. Leona přišla ke mně, a namazala mi nějakou mastí zadeček. Tak , teď si to teprve užijeme, zašeptala mi do ucha, a začala mě lízat prsa. Ti chlapi kolem nás poskakovali jako šílení, a všechno fotili a natáčeli. Leona vzala ze stolu ohromný umělý úd. Neboj, Petruško, šeptala do kamery, a olizovala ho, jenom si tě napřed trochu roztáhnu! A začala mi cpát tu ohromnou věc do zadečku. Vůbec jsem nechápala, proč si mě chce napřed roztáhnout. Ten úd do mě vklouzl kupodivu lehce, asi díky klystýrům a masti, ale dokonale ni vyplnil střeva. Leona s ním začala divoce přirážet. Klekla si za mě, a druhou rukou mi masírovala přirození, které se chtě nechtě probudilo k životu. Brala jsem sice léky na potlačení tvorby mužských hormonů, ale zjevně to nemělo vliv na moji erekci, a nebo to bylo následkem toho, že prožívaný zážitek byl skutečně opravdu silný, a v podvědomí jsem si musela připustit, i vzrušující. Někde jsem kdysi četla, že bolest se může stát i rozkoší. Marcel odložil kameru, a řekl, že jde taky připravit tu druhou. Mezitím mi Leona vyndala ten umělý úd ze zadečku. Měla jsem pocit, že ho mám pořád celý roztažený. Znovu jsem cítila, jak mi na něj nanáší mast, a tentokrát ji vtlačuje prsty i dovnitř. To co jsem pak uviděla mě přivedlo téměř na hranici mdloby. Z rohu místnosti ke mně začala sunout po podlaze takový stativ, který končil ohromným černým údem velikostí šišky salámu. Tak to teda ne! Divoce jsem sebou chtěla zmítat, ale úvazy byly silné a řetízky tak napnuté, že jsem nebyla schopna takřka žádného pohybu. Leona mi podstrčila stativ mezi rozkročené nohy, a začala vysunovat tu ohromnou věč nahoru. Různě s ní pootáčela do stran, a poměrně velkou silou tlačila na můj zadeček. Chtěla jsem křičet, že to tam přece nemůže nikdy dostat! Jenom jsem ale huhlala do roubíku, a nevyšlo za mě srozumitelné slovo. Leona mě plácla přes zadek. Se slovy, no tak se Petruško uvolni, uvidíš jak to bude krásné, se jí konečně podařilo do mě vniknout. Nikdy bych neřekla, že by to do mě mohla dostat! Bolest to byla ale nesnesitelná! Pomalu to do mě zasunovala. Měla jsem pocit, že mě musí úplně roztrhnout! V zrcadle jsem uviděla zase Marcela, jak vše detailně natáčí. Pak si stoupl přede mě, a já jako by z velké dálky slyšela jak mi říká, že chce vidět slzy! Rozhoupal mi závaží na prsou, a na zdi pootočil kličkou, která mi natahovala vlasy. Bolest se stala nesnesitelnou, a z očí mi začaly stékat slzy. To je ono, holka, tak se mi to líbí, křičel ten úchyl nadšením. Strč to tam Leono ještě kousek, a pak uděláme detail, jak to budeš vytahovat! Jdu točit tu druhou! Marcela asi prožívala určitě to co já, protože jsem zase slyšela její vzdechy tlumené roubíkem. Leona mi ho tam strčila ještě pár centimetrů, a zajistila stativ. Tak si to chvíli užívej, jdu se věnovat kamarádce! Zůstala jsem sama, naražená na ten kůl, který mě roztahoval , vyplnil moje vnitřnosti, a tlačil na mojí prostatu. Jak dlouho mě tady tak chtějí nechat? Slyšela jsem jen bolestivé vzdechy Marcely, a výkřiky toho úchylka, že má krásné slzy, a ať brečí ještě víc! Nevím jestli jsem bolestí chvilkově neomdlela, ale znovu jsem v podvědomí cítila jistou rozkoš. Teď přesunuli pozornost na mě. Leona pomalu spouštěla stativ dolů. Když jsem v zrcadle viděla, co do mě dostala, málem jsem omdlela znovu. V zadečku jsem měla ale pocit, že už se mi nikdy nemůžou vrátit půlky k sobě. Marcel mi povolil napnutí vlasů, a začal mě pomalu odstrojovat. Nohy a ruce se mi klepaly tak, že jsem si říkala, že prostě musím upadnou, až mě odváže od těch řetízků. Jak mi povoloval ruce a nohy, tak se mi do nich postupně začala vracet krev. I tak mě ale ruce brněly tak silně, že bych v nich nic neudržela.

Když mi rozvázal krční korzet, a já mohla natočit hlavu k Marcele, uviděla jsem jí, jak leží s roztaženýma nohama, a má v sobě vraženou stejnou kládu jako jsem měla já. Leona jí zrovna vytahovala, a ten přičmoudlík to fotil. Teď jsem si taky uvědomila, že po mě stéká v potůčcích pot. Když povolily všechny řetízky, klekla jsem si na zem, a nebyla schopná jediného kroku. Všichni se teď věnovali Marcele, kterou už také vysvobozovali ze sevření lavice. Do místnosti vešla Olga. Tak holky, jdeme na pokoj, houkla na nás. Vzájemně jsme si s Marcelou pomáhaly a belhaly se po schodech a chodbou do pokoje. Při chůzi jsem měla pořád pocit, že mám rozevřený konečník. Když jsme přišly do pokoje, na stole bylo připravené nějaké jídlo. Tak se holky najezte, říkala Olga kupodivu normálním hlasem, a pak si odpočiňte, v noci vás čeká šichta na parkovišti! Odemkla nám boty a odešla. Spadly jsme obě na postel, jaká šichta, na jakém parkovišti? Než jsme to stačily probrat, tak jsme se obě propadly pod vlivem prožitých událostí do spánku……..

Zpět na Pavla

Zpět na autory

Další díly:

6

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář