Čekal jsem znovu v čekárně rehabilitace. Probíral jsem se myšlenkami, které mi proudily hlavou.
Říkal jsem si, jestli jsem při poslední návštěvě nezašel příliš daleko. Políbil jsem ji. Přivinul ji k sobě. Prstem přejel po bradavce. Ale nemohl jsem si prostě pomoci. Strašně moc mě přitahovala.
Ale zase na druhou stranu, ty sympatie určitě museli být vzájemné. Vždyť mi ty polibky oplácela. Ještě teď jsem si dokázal vybavit tu sladkou chuť jazýčku, kterým mi pronikla do pusy. Zarazila se, až když jsem jí pohladil bradavky. Sice se odtáhla, ale i přesto jsem měl pocit, že chtěla pokračovat dál.
Radši jsem ji ale nechal a odešel jsem. Určitě se jí hlavou honila spousta myšlenek. Chtěl jsem ji nechat ať si je urovná. Já měl ale jasno. Prostě jsem po ní toužil. Bylo neuvěřitelné, jak moc mě přitahovala.
—
Celý včerejší den, v každé volné chvíli, se mi vracely vzpomínky na předchozí den. Večer jsem si nemohla číst, dívat se na televizi, aby mě při tom nerušily. A spánek? Usnula jsem až nad ránem. Za celou dosavadní praxi, se mi tohle nestalo. Ano, pacienti si vymýšlí různé záminky, většinou však končící jen planými slovy. Tento muž však zašel dál. A já na to nebyla připravená.
Vím, že v tuto chvíli už čeká vedle. „Jsi profesionál, jsi profesionál…“ Neustále si v duchu opakuji těchto pár slov a jdu ke dveřím.
„Pane Sedláček, pojďte si dál!“ Hned se vracím zpátky za stůl. Za ním se cítím v relativním bezpečí.
„Dobré ráno,“ přichází blíž a podává mi ruku.
„Dobrý den!“ Otáčím se k němu, stisknu mu ruku. Chystala jsem se být nepřístupná, přísná, ale jeho malý úsměv ve tváři, ty jeho oči… Cítila jsem, jak se mi zachvěla ruka v jeho dlani.
Už je to tu zase! To nedokážu!
Ale dokážeš! Musíš!
Dva hlasy se ve mně hádaly. Zatřásla jsem hlavou.
„Posaďte se rovnou támhle,“ ukázala jsem kývnutím hlavy k vaničce s vodou. Čím rychleji to bude za námi, tím líp, pomyslela jsem si.
—
Podal jsem jí ruku. Cítil jsem to napětí, s kterým mou ruku stiskla. Jako by se celá chvěla. Měl jsem sto chutí ji k sobě přitáhnout. Obejmout ji a podržet v náručí, ale ještě jsem se ovládl. Sedl jsem si k vaničce s vodou a ponořil ruku do teplé vody.’
Sedla si naproti mně a chytila mou ruku ve vodě, aby s ní cvičila. Podíval jsem se znovu do těch hnědých oči. Snažila se mi uhnout pohledem, ale tentokrát jsem to už nevydržel. Volnou rukou jsem ji chytil za bradu a zvedl ji.
„Já vím, že to, co jsem předtím udělal, není správné,“ řekl jsem. „Ale nějak….“
„Já…,“ chtěla mě přerušit, ale nedal jsem se.
„Počkejte! Chci vám něco říct,“ nenechal jsem ji ani začít větu. „Nebylo to správné. Uznávám, ale já to tak prostě cítil. Přitahujete mě totiž nějakou obrovskou neviditelnou silou. V ten okamžik ve mě vyrostla obrovská touha, kterou jsem nedokázal překonat a prostě jsem vás musel políbit,“ začal jsem se k ní pomalu přibližovat rty a nakláněl jsem hlavu, aby se nepotkaly naše nosy. „Byl bych strašně nerad, kdybyste mě za to odsoudila.“
—
Celou dobu jsem se snažila najít ztracený klid a sílu. Ale když pozvedl mou hlavu, díval se do očí, všechna se rozplynula. Jeho slova se mě dotýkala, kroužila kolem. Přiklonil se a já věděla, že to udělá znovu. Byl už zase tak blízko.
„Pane Sedláček,“ zašeptala jsem.
„Michale…, jmenuji se Michal, Lenko.“ Nenechal mě jako obvykle domluvit.
Jeho dech se zastavil na mé tváři, rty se otřely o mé, rukou zajel vzadu do vlasů a přitáhl si mě k sobě. Špičkou jazyka po nich kroužil, pak zajel mezírkou dovnitř. Pomalu a něžně jsme se potkali, nejdřív se jen poznávali. Pak se ale pevně přitiskl na má ústa a drtil je vášnivým polibkem. Nemohla jsem odolat. Se zavřenýma očima jsem se poddávala a vycházela mu vstříc.
Najednou jsem ucítila, jak mi přes jeden z prsů přejel dlaní. Trhla jsem sebou a vyšplíchla na sebe část vody z vaničky.
„Proboha,“ vyskočila jsem, „ nepolila jsem Vás?… Tě? Hodím na sebe svetr a uklidím to.“ Šla jsem pro hadr a utřela rozlitou vodu.
„Měli bychom dokončit cvičení,“ řekla jsem trochu provinile, díval se na mě zase tím pohledem. Přešla jsem ke stolu.
„Pane Sed,…Michale, pojď si sednout sem.“ Namasírovala jsem mu ruku a přešla opět za jeho záda, abych s ní ještě trochu pocvičila.
—
Ne, teď už jsem nemohl couvnout. Po tom opětovaném polibku to už nešlo. Navíc mi oči padaly do jejího klína. Jak se polila vodou z vaničky, tak měla kalhoty docela průhledné. Byl krásně vidět lem bokových kalhotek, co měla na sobě.
Jakmile si stoupla za mě, že mi bude znovu cvičit s rukou, tak jsem ji chytil za ruku a posadil si ji na klín. Aniž bych cokoliv řekl, tak jsem ji znovu začal líbat. Okamžitě se mi poddala a vycházela mi vstříc. Špičky našich jazyků se vzájemně dotýkaly. Kroužil jsem kolem rtů a zajížděl jsem s ním do té sladké pusinky.
Jednou rukou jsem ji držel kolem pasu a druhou přejel přes bříško znovu k prsu. Tentokrát už jsem nechtěl, aby se mi zase vytrhla. Pevně jsem ji přitiskl k sobě a druhou rukou zmáčkl prso přes svetr, který si oblékla. Trošku sebou cukla, ale po chvilince její napětí povolilo. Uvolnila se a já dál masíroval přes svetr jeden i druhý prs. Stále jsme se líbali a z jejích úst se draly ven slabé vzdechy. Ani u mě to nezůstalo bez odezvy. Cítil jsem, jak mi v kalhotách tvrdne kolík a tlačí se na Lenčina stehna.
—
Když mě stáhl k sobě a opět začal líbat, tělem mi proběhl ten slastný pocit rozrušení. Přestala jsem se bránit. Nechala jsem ho proniknout do úst a jazykem zkoumala ten jeho. Držel mě pevně kolem pasu, když jsem ucítila, jak stisknul můj prs. Trhla jsem sebou, ale neustával v líbání a mé tělo se vzápětí opět poddalo jeho rukám. Posazená v jeho klíně, jsem po chvíli cítila, jak i jeho vzrušení stoupá víc a víc. Věděla jsem, že už ho nezastavím – a vlastně, ani jsem už nechtěla.
Ruka která mě držela kolem pasu povolila sevření a zajela pod svetr a tričko. Hladil mě po zádech a stoupal výš. Najednou má podprsenka povolila. Chytil spodní lem svetru a vytáhl mi jej nad prsa. Zajel zepředu pod tričko, zvedl ho, pak nadzvednul i košíčky podprsenky. Sklonil hlavu k prsům a střídavě se s oběma mazlil.
Musela jsem se držet jeho ramen, přepadala mě nad těmi doteky slabost. Když se přisál k jedné z bradavek, přitiskla jsem jeho hlavu ještě víc k tělu.
„Ano,“ zasténala jsem tlumeně, „pokračuj, prosím.“
„Už mě neodmítneš?“ zvedl hlavu a zeptal se s pohledem upřeným do mých očí.
„Ne,“ zašeptala jsem sotva slyšitelně.
„Pojď sem,“ pomohl mi vstát. Opřel mě o masážní stůl a rozepnul zip na boku kalhot. Stáhnul je kousek pod zadeček, chytil mě a vysadil na stůl.
—
Stál jsem mezi roztaženýma nohama. Lokty se opřel o její stehna. Vyhrnul jsem svetřík i s tričkem, který se znovu svezl dolů a líbal ji na bříšku. Jazykem jsem obkroužil pupík a vyhrnoval tričko výš. Polibky jsem stoupal nahoru směrem k prsům. Pevně jsem je stiskl v dlaních. Mezi prsty jsem si pohrál s bradavkami. Špičkou jazyka jsem jednu podráždil.
Ve vlasech jsem ucítil prsty. Hrála si s mými vlasy a vypínala se hrudí proti jazyku. Přisál jsem se k jedné bradavce. Rty jsem ji stiskl a jazykem ji dráždil.
„Běž zamknout dveře, prosím!“ pošeptala mi.
Došel jsem ke dveřím a otočil klíčem. Obrátil jsem se a viděl jsem ji, jak si přetahuje svetr a tričko přes hlavu. Kalhoty jí už spadly na zem a seděla na stole jen v kalhotkách. V kalhotách mi to hned cuklo vzrušením. Lenka se na mě dívala a v jejích očích jsem viděl tu obrovskou touhu a očekávání z toho co přijde. Nechal jsem ji sedět na stole. Asi krok před ní jsem ze sebe pomalinku začal shazovat všechny věci. Svlékl jsem si tričko a hodil ho na židli. Hned za ním putovaly i kalhoty
Lenka mě bedlivě pozorovala. Dívala se mi hlavně do rozkroku. Na trenkách jsem měl pořádný stan. Nechal jsem si je ještě na sobě. Zaklekl jsem mezi nohy, které ochotně roztáhla od sebe. Políbil jsem ještě ukrytou jeskyňku přes kalhotky. Ucítil jsem tu vůni roztouženého klína. Neodolal jsem a odhrnul jsem proužek bílých kalhotek stranou. Z hladce oholené lasturky na mě vykukovaly závojíčky. Jazykem jsem mezi nimi projel a slízl první kapičky šťávy.
—
Dívala jsem se na něj, když si hrál s mými ňadry. Laskal je rukou i ústy. Jazykem se dotýkal bradavek a do těla se mi rozléval nádherný pocit. Přitiskla jsem jej k sobě, když mi došlo, že dveře zůstaly nezamčené.“
Než se vrátil zpět, odhodlala jsem se a svetr i tričko přetáhla přes hlavu. Po cestě ze sebe shodil i on to nejnutnější. Pohled, kterým se na mě díval, rozechvívalo celé tělo touhou. Což teprve, když si přiklekl a lehce rty přejel rozkrok skrytý stále v kalhotkách. Odhrnul kousek látky a jazykem projel štěrbinkou. Opřela jsme se o ruce a nechala tak všemu volný průběh.
Zajel prsty pod kalhotky a pomalu je stahoval přes boky dolů. Nadzvedla jsem se, abych mu to krapet ulehčila. Přímo ho fascinovala má vlhnoucí kundička. Nejdřív po celé délce přejel dlaní, stiskl ji a pohladil. Jemně prstem projel štěrbinkou, až se začala rozevírat. Prsty pak roztáhl závojíčky od sebe a ústy se nedočkavě znovu k ní přitiskl. Jazykem ji očistil od dalších kapiček, které se mezitím objevily, ale hlavně se šel věnovat malé, i když tvrdnoucí, fazolce. Něžně po ní přejíždí rty, jazykem krouží kolem, párkrát přes ni přejede, vsaje dovnitř a lehce stiskne zuby. Cítím, jak se dírka zbavuje další vlhkosti, ke které se okamžitě přisaje a slízává mé vytékající sladkosti. Vylizuje je opravdu důkladně, jazykem zajíždí až do pochvičky.
Dech se mi krátí nad tou podívanou, z vrchu vidím vše, co se dole odehrává. Dlouho to však nevydržím, položím se na záda, hlavu sotva na okraji lůžka, vlasy mi přepadávají přes něj. Cítím, jak se opět pouští do prozkoumávání otevřené mušličky, jazykem zůstává u poštěváčku, kmitá a hladí, saje a tiskne, mění směry lízání. Do všech možných stran těla se rozbíhají signály, o tom, že tam dole se právě děje něco krásného.
„Ach, nepřestávej, pokračuj,….“ Slyším, jak z mých úst vychází hlas, který nepoznávám.
Trochu se mi klepou kolena, patrně cítí, jak to se mnou cvičí. Dvěma prsty, zatím jen zlehka, zajíždí do tekoucí dírky a projíždí ji pomalými tahy. Opakovanými pohyby se dostává dál a hlouběji. Najednou však změní způsob zasouvání. Přestává s pomalým pohybem a volí rychlé a důrazné přirážení. Ústy stále přisátý na poštěváčku, tento škádlí a rozmazluje.
Veškerá energie jakoby se v tu chvíli dostávala jen k jednomu místu. Z toho pak vystřeluje podbřiškem dál, vysílá vlny rozkoše do zbytku těla. Ve chvíli, kdy se stěny pochvičky stahují kolem prstů, přestává se šoupavými pohyby a nechává je v klidu. Jsem naprosto bez dechu, bez kousku myšlenky v hlavě. Vlastně ne, jedna myšlenka tu přece jen je. Myšlenka na něj.
Nadzvednu hlavu, vidím, jak mě pozoruje, jak jeho oči září a když sjedu zrakem níž…
—
Vzrušením jsem skoro nedýchal. Prsty jsem měl mokré a krásně klouzaly tekoucí štěrbinkou. Ozývaly se mlaskavé zvuky a její tiché vzdychání mě ještě více vzrušovalo. Ústy jsem se přisál k poštěváčku a jazykem jsem ho dráždil. Zajížděl jsem prsty do jeskyňky stále rychleji.
Zasouval jsem je, co nejhlouběji to šlo. Najednou se kundička kolem mých prstů začala stahovat. Přestal jsem s nimi hýbat a nechal jsem je hluboko zasunuté. Vnímal jsem ty stahy a rychlý dech.
Ocas se mi v trenkách napínal až pomalu k prasknutí. Lehce jsem si na něj přitlačil volnou dlaní a zmáčkl žalud. Podíval jsem se na Lenku a všiml si, že se na mě dívá. Dívala se mi do rozkroku, kde jsem si masíroval prsty žalud. Pomalinku jsem vyndal prsty z mokré lasturky.
Zajel jsem uvolněnou rukou do trenek a vyndal tvrdý ocas. Dívala se na mě a já si s chutí přetáhl kůžičku. Objevil se naběhlý fialový žalud. Prstem jsem po něm přejel, ale víc už jsem nestihl.
Lenka už přede mnou klečela a oddělala mou ruku. Jazykem olízla uzdičku a celý žalud. Zavzdychal jsem vzrušením. Pohladil jsem ji prsty ve vlasech.
„Ano! Kuř mi ho prosím!“ oddělal jsem jí pramínek vlasů z čela, abych viděl, jak si ho bere do úst, když v tom někdo zaklepal. Trhla sebou a hned se začala oblékat. Nezbylo mi nic jiného než rychle zlomit tvrdý ocas do trenek. Natáhnout si kalhoty a tričko.
„Sedni si k vaničce,“ řekla mi, když už byla oblečená. Otevřela dveře a vzala si papíry od dalšího pacienta, který přišel na rehabilitaci.
„Je mi to moc líto, ale ….“
„Nevadí!“ přerušil jsem ji. „Dokončíme to příště, jo?“ políbil jsem ji a šel jsem ke dveřím.
„Nezapomeň si dát ortézu!“ řekla mi, když jsem sahal na kliku.
„Jo!“ ještě jsem se otočil, „a ty ten svetr přes tričko!“ usmál jsem se.
„Děkuji a nashledanou,“ řekl jsem už ve dveřích.
„Nashledanou v úterý, pane Sedláček.“
Další díly