Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ráno jsem se probudil u ní už sám a na stole jsem měl vzkaz s klíčem, abych zamknul. Tak jsem se osprchoval a jak jsem se procházel po bytě, všiml jsem si na lednici přání k narozeninám. Prý úterním. To znamenalo, že má narozeniny a v mé hlavě se začal rodit plán.

Už jsem se jí nemohl dočkat. Všechno jsem měl připravené. Chtěl jsem ji naprosto překvapit. Určitě nebude čekat, že vím, že má narozeniny. Ve zlatnictví jsem utratil pár svých korun a koupil řetízek z bílého zlata a k němu přívěsek ve tvaru ležatého srdce. Krabičku jsem položil na noční stoleček hned vedle kyblíku s ledem, ve kterém stálo šampaňské. Na stolečku ještě byly dvě skleničky a miska s jahodami, které vypadaly opravdu výstavně.

Přes postel jsem dal bílý přehoz, který jsem posypal natrhanými lístky z květů růží. Ty jsem dal taky po celé cestě, která vedla ode dveří až k posteli. A ještě jedno překvapení jsem pro ni měl. Na ocas jsem si přivázal velkou mašli. Byl to takový další dárek pro ni, až jsem se tomu musel usmát. Vypadala na tom zvadlém ocasu docela směšně, ale co? Sranda musí být.

Byli jsme domluvení na sedmou hodinu a ta se už blížila. Dveře jsem nechal odemčené a ležel nahý, až na mašli, v posteli. Ozval se zvonek a mně se rozbušilo srdce radostí.

„Je otevřeno,“ zavolal jsem z ložnice, „a zamkni za sebou prosím.“

                                                                        —

Tak, jak jsme se domluvili, skončila jsem v práci a vypravila se k Michalovi. Už jsem se na něj těšila. Ráno se mi ani nechtělo od něj odcházet. Už jen vylézt z postele a zanechat mu tam jen vzkaz, bylo moc těžké. Dlouho jsem se dívala jak spí, odcházela jsem až na poslední chvíli. V poledne mi zavolal, chvíli jsme si povídali a pak mě požádal, jestli bych se u něj po práci nezastavila. Neměla jsem na dnešní večer nic v plánu, tak proč ne? S rodiči a sestrou jsme byli domluveni na oslavu mých narozenin až na víkend.

Už jsem se blížila na adresu, kterou jsem měla napsanou na Michalově kartě. Došla jsem ke dveřím a zazvonila.

„Je otevřeno,“ zaslechla jsem Michalovo zvolání, „a zamkni za sebou prosím.“ Vešla jsem dovnitř a otočila klíčkem, který byl v zámku. Vyzula jsem se, odložila kabelku a všimla si lístků růží po zemi.

„Michale?“ Neodpovídal. Šla jsem tou cestičkou z okvětních lístků. Prošla obývacím pokojem až k zavřeným dveřím.

„Michale, kde jsi?“ Nic, ticho. Srdce mi začínalo bušit nepravidelným, zrychlujícím se tempem. Stála jsem před těmi dveřmi, cestička jako by tu končila. Mám vejít? Vzala jsem za kliku a pomalu otvírala. Cestička z růží pokračovala dál, ale já zůstala stát. Na posteli s bílým přehozem, celé zasypané všemi těmi lístky, byl i Michal. Ležel tam, nahý, jen na ocasu, který se vzrušením probouzel, měl uvázanou červenou mašli. Dech se mi zadrhnul, cítila jsem slzy, které se mi hrnuly do očí. Ale cítila jsem i rostoucí vzrušení, stačil pohled na něj, do jeho očí. Pousmála jsem se.

                                                            —

Trvalo to skoro věčnost, než se pomalu otevřely dveře do ložnice. Zůstala v nich stát a koukala se na mě.

„Všechno nejlepší k narozeninám, miláčku!“ zašeptal jsem a usmál se na ni. Bylo na ní vidět, že neví, co má říct. Jakoby byla dojatá. Natáhl jsem k ní ruce a ona pomalinku popošla ke mně a sedla si na kraj postele. „Malé překvapení pro tebe,“ dodal jsem ještě a dal jí dlouhý polibek.

„Jak víš, že mám narozeniny?“ zeptala.

„Tajemství lásko!“ odpověděl jsem a sáhl pro malou červenou krabičku ležící na nočním stolku. „Tady máš ode mne malý dáreček.“ Vzala si ji a opatrně držela v ruce. Do očí se jí vedraly slzy a objala mě. Doslova se rozplakala. Cítil jsem na rameni stékající slzy. Rukou jsem ji hladil po zádech a do ucha jsem jí pošeptal.

„Ještě tady na tebe čeká jeden větší dáreček!“ Celá uplakaná se odtáhla a usmála se na mě. Podívala se na stále tvrdší ocas ovázaný mašlí.

„Strašně moc ti děkuji! Ani nevíš, jak moc tohle všechno pro mě znamená.“ Ještě chtěla něco říct, ale přiložil jsem jí prst ke rtům, abych ji umlčel. Dlouze jsem ji políbil. Jazykem jsem vnikl do slané pusinky a projel ji.

„Ty si to všechno zasloužíš!“ pošeptal jsem, když jsme se přestali líbat.

„Ale…,“ znovu chtěla něco říct.

„Pšššt!“ zase jsem ji zarazil prstem přiloženým ke rtům. „Nechceš si taky trošku odložit, ať tu nejsem sám nahý?“

                                                            —

Byla jsem dojatá. Jak mohl zjistit, kdy mám narozeniny? Podal mi červenou krabičku. Slzy se mi vedraly do očí dřív, než jsem ji stačila otevřít. Objal mě a držel u sebe. Najednou mi šeptem zazněla do ucha věta o dalším dárku. Zvedla jsem se a podívala se po stojícím penisu s mašlí. Chtěla jsem mu poděkovat, ale umlčel mě. Prst na rtech, vystřídaly ústa.

„Nechceš si taky trošku odložit, ať tu nejsem sám nahý?“ zeptal se, jen co jsme se od sebe odtrhli.

„Ráda,“ s pousmáním jsem vstala z postele. Srdce už mi zase začínalo zrychlovat tempo, jako pokaždé, sotva na něj pomyslím. Pomalu jsem překřížila ruce na bříšku, chytla lem trika a pozvolna jej přetáhla přes hlavu. Přistoupila jsem blíž k posteli.

„Rozepneš mi kalhoty?“ zeptala jsem se a jen se mě dotkl prsty na holé kůži, trhaně jsem se nadechla a svaly na břiše se stáhly v očekávání. Pomalu uvolnil knoflík a zip. Znovu jsem odstoupila, stáhla si kalhoty na zem a vystoupila z nich. Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj. Oči se mu třpytily touhou a ocas s červenou mašlí dokonale stál.

„Pomoz mi ještě,“ poprosila jsem, otočila se k němu zády a posadila se na postel k němu. Posadil se, ruce se mu lehce zachvěly, když rozepínal háčky podprsenky. Ale netrvalo to dlouho a už mi ji stahoval z ramen. Obě jeho ruce se propletly pod mými a zezadu překryly nahá prsa. Laskal se chvíli s oběma, pak mě na sebe položil a přejížděl něžně po prsou a bříšku. Občas mu ruce ujely až k podbřišku, kde jemně zajel pod okraj kalhotek.

Viděla jsem, jak i on touží po laskání.  Zvedla jsem se, jedním tahem stáhla kalhotky. Posadila jsem se na něj zády, ocas nádherně trčel přede mnou. Ještě pořád i s přivázanou mašlí, kterou jsem zatím nechtěla sundat. Pohladila jsem jej, tak jak byl, sklonila se, abych slízla malou kapičku z vrcholku žaludu. Políbila jsem jej na sametovou čepičku a špičkou jazyka zajela do dírky. Ještě chvíli jsem si s ním takhle pohrávala. Pak se z něj skulila dolů, lehla si k němu, chytla jej kolem krku a přitulila se.

                                                            —

Vnímal jsem její nádhernou vůni, jak ležela omotaná kolem mě. Voněl jsem si k jejím vlasům a vnímal jsem tuhé bradavky, které jsem cítil na svém boku. Prsty jsem jí jezdil po zádech.

„Doufám, že se ti tohle překvapení líbí?“ hloupě jsem se zeptal. Podívala se na mě a jen se usmála. „Mám strašnou chuť na tvou šťavnatou broskvičku.“ Znovu se na mě usmála.
„Pojď! Sedni mi na obličej, prosím!“ Pomalinku se zvedla a rozkročila se nad mými prsy. Rukou si roztáhla závojíčky a posunula se blíž k mé puse. Jazykem jsem přejel mezi nimi a slízl šťávičku, které tam bylo docela dost.

„Jsi pořád krásně šťavnatá,“ poznamenal jsem.

„Za to můžeš jen ty,“ řekla a ještě více přitiskla svou lasturku k mým ústům. Jazykem jsem zakmital v mezi závojíčky. Snažil jsem se ho zasouvat co nejhlouběji a lízal jsem snad všechnu šťávičku. Vydržela docela dlouho s takhle nastavenou mušličkou. Rty i obličej jsem měl doslova mokré. Lenka vzdychala vzrušením a tlačila se na můj jazyk čím dál tím víc.

„Já musím taky ochutnat ten můj dáreček,“ řekla po chvíli. Otočila se nad mým obličejem a předklonila se. Pevně sevřela jednou rukou tvrdý ocas. Jazykem obkroužila žalud a slízla kapičku, která na něm byla. Rty začala jezdit po celé délce mé tvrdé klády. Já se zase věnoval její krásně mokré mušličce. Jazykem jsem ji dokonale zpracovával a zapojil jsem i prsty, které klouzaly hodně hluboko.

Vydrželi jsme to v téhle pozici hodně dlouho. Nikam jsme nespěchali a dokonale jsme se vychutnávali. Naše vzrušení tak vystoupalo hodně pod vrchol. Sama Lenka tuto polohu zakončila. Otočila se a sedla si na moje stehna čelem ke mně. Chvilku mi jednou rukou honila ocas a druhou mačkala koule. Pak se posunula výš a podržela si kolík tak, aby na něj mohla dosednout.

                                                             —

 Můj dárek… Mezi zuby jsem zachytila mašličku a pomalu za ni tahala, až se rozvázala. Opatrně jsem se přiklonila k uzlíku, ještě jsem jej políbila, aby se nebál a zuby jemně popotahovala, dokud nebyla dole.

  Sevřela jsem jej pevně v dlani, jazykem zakroužila po žaludu a slízla z něj právě objevenou kapičku. Nasála jsem celou čepičku do úst, pevně semkla rty a přejížděla po něm. Pak jsem jej na chvíli pustila, přejížděla mu pootevřenými rty a vystrčeným jazýčkem po celé délce stojícího ptáka. V jednu chvíli jsem zajela až na pytlík, políbila obě skryté kulky, pomazlila se s nimi a vracela se zpět.

Michal mi v okamžiku, kdy jsem byla přisátá k vrcholku čepičky, zajel prsty do pochvičky. Projížděl ji důkladně, ale přesto něžně. Naše vzrušení stoupalo s každou vteřinou. Protahovali jsme ty okamžiky, ale nešlo to věčně.

Otočila jsem se k Michalovi čelem, párkrát přejela po vztyčeném ocasu a přidržela si jej u ústí dírky. Zvolna jsem dosedla. Sjela jsem rovnou až ke kořeni. Pochvička byla od projíždění prsty úplně promáčená a roztažená. Sklonila jsem se k Michalovi.

„Pojď  zezadu,“ zašeptala jsem mu do ucha, „chci tě pořádně cítit!“ Přehodila jsem přes něj nohu zpět, už se zvedal. Posunula jsem se na posteli téměř ke zdi a nastavila zadeček. Zapřela jsem se o zeď ve chvíli, kdy pozvolna zasouval do nedočkavé pochvičky.

„Joo, to je ono,“ polohlasně jsem vzdychala. Cítila jsem jak proniká staženou pochvičkou, až po kulky, které se na chvíli o mě otřely. Stejně pomalu vyjel ven, ale vzápětí rychle přirazil. Přišpendlil mě tím výpadem takřka na zeď. Nepřestával.

Držel mě za zadeček a přirážel se vším důrazem. Dostával se hluboko, cítila jsem, jak si žaludem razí cestu. Jak proniká až k bráně dělohy. Zrychloval své pohyby a s tím se změnil i náš dech. Do těla se začalo rozlévat velmi známé vlnění, stěny tunýlku se stahovaly kolem pronikajícího ocasu.

„Lásko, nevydržím to, už budu,“ otočila jsem k němu hlavu a vydechla nahlas.

„Já taky! Vydrž, už to bude….!“  Známé cukání zanikalo ve stazích nitra. To má pochvička jej už úplně ždímala do poslední kapky.

Padli jsme společně na postel, celý zpocení a zadýchaní. Zůstala jsem dál ležet v jeho náručí. Sotva se náš dech zmírnil a já mohla promluvit, otevřela jsem oči. Otočila jsem se na něj a pohladila a políbila jej.

„Tohle byly ty nejkrásnější narozeniny, jaké jsem zažila. Děkuji,“ zašeptala jsem.

„Ale ještě jsi se ani nepodívala sem,“ kývl Michal směrem ke stolku, kam jsem odložila nerozbalenou krabičku. Když jsem se na ni chvíli jen dívala, aniž bych po ní vztáhla ruku, podal ji sám.

„Neotevřeš ji?“ zeptal se smutně, když jsem se k ničemu neměla.

„Tohle bys neměl,“ šeptem jsem odpověděla a pomalu se po ní natáhla. Chvíli jsem ji jen tak obracela v ruce, zaujalo mě tichounké zaštěrchání, lehounké přesuny, při pohybu s ní.

„Ať už je tam cokoli, moc ti děkuji, za všechno…“ s těmi slovy jsem ho políbila a otevřela víčko. Nevěřila jsem svým očím. Tohle muselo být drahé, to není maličkost! Ale nenechal mě přemýšlet.

„Ukaž, dáme jej kam patří.“ Sám mi připnul řetízek se srdíčkem. Políbila jsem ho, stulila se do jeho náruče, hladila jej, dokud jsme oba neupadli do slastného spánku.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář