Jdi na obsah Jdi na menu
 


  • Rehabilitace 1 

 Pracuji jako rehabilitační sestra v jednom nejmenovaném zdravotnickém zařízení. Občas mi nějaký pacient přinese bonboniéru, kávu nebo dokonce i malou kytičku, jako poděkování. Nikdy jsem si však zvlášť pacienty nevybírala, s každým se snažím cvičit, tak jak potřebuje.

           Dnes se tu ale přihlásil k rehabilitacím "zvláštní" pacient. Z karty, při jeho příchodu, se daly vyčíst jen základní údaje a že k nám byl odeslán po zlomenině ruky. Prolítla jsem očima záznam a pozvala jej dál do ordinace.

...více

  • Rehabilitace 2  

Čekal jsem znovu v čekárně rehabilitace. Probíral jsem se myšlenkami, které mi proudily hlavou.    

             Říkal jsem si, jestli jsem při poslední návštěvě nezašel příliš daleko. Políbil jsem ji. Přivinul ji k sobě. Prstem přejel po bradavce. Ale nemohl jsem si prostě pomoci. Strašně moc mě přitahovala.

...více

  • Rehabilitace 3 

    Během víkendu jsem díky rodinné oslavě rodičů, neměla čas soustavně myslet na Michala. Samozřejmě, nějaké záblesky mi hlavou prolétly, hlavně, když jsem pozorovala jednu chvíli sestru, jak líbá svého přítele. V neděli navečer se vše uklidnilo, uklidilo a já odjela do svého bytu. Zalehla jsem do postele, ale spánek nepřicházel. Místo něj se mi před zavřenými víčky promítaly scény z pátečního dopoledne.

...více

  • Rehabilitace 4 

Konečně jsem se dočkal čtvrtku. Středa byla strašně dlouhý den. Skoro celý jsem ho prožil ve vzpomínkách na rehabilitaci. Nemohl jsem z toho nic vypudit z hlavy. Celý den jsem viděl Lenku před očima, jak leží na masážním stole a vzdychá pod mýma rukama. No a když přešly mé myšlenky na to, jak jsem si ji vzal zezadu, v mé z nejoblíbenějších poloh, tak mi samozřejmě hned ztvrdnul. Stejně jsem na tom byl i teď v čekárně. Prostě to nešlo na ni nemyslet, aniž by se mi hned nepostavil. Naštěstí se brzy otevřely dveře, ze kterých vyšel poslední pacient.

...více

  • Rehabilitace 5 

Byl opravdu úžasný. Lehla jsem si jen tak k němu, trošku se přitulila. Svou ruku mi dal pod hlavu, hladil mě něžně po zádech. Lehce jsem se mu probírala chloupky po hrudi. Pootočil se víc ke mně, dlaní pohladil prso. Dech i těla se zklidňovali po té jízdě. Když jsem uslyšela jeho slova, znovu se mi rozbušilo srdce a zadrhl dech. Je možné, že jsem pro něj takovým magnetem?

...více

  • Rehabilitace 6 

Celé tři dny jsem vzpomínal na krásné chvíle prožité v ordinaci. Na hebkou pokožku jejího krásného těla. Na její vůni a jemné dotyky, kterými bloudila po mém nahém těle. Na šikovný jazýček, který mě laskal a dráždil na všech možných místech. Pořád jsem měl před sebou její oči plné touhy, jak si mě jimi vzrušeně prohlížela. Pořád se mi všechny tyhle krásné okamžiky vybavovaly v paměti.

...více

  • Rehabilitace 7
     

Zůstal jsem prsty uvnitř, tak jak si přála. Stěny jeskyňky se ještě stahovaly a jazykem jsem slízl šťávu z okolí štěrbinky. Podíval jsem se na ni zrovna, když otevřela oči. Ještě udýchaná se na mě usmála a já pořád prsty lehce projížděl nádherně mokrou dírkou. Druhou rukou jsem ji hladil po hladce oholené lasturce.

...více

  • Rehabilitace 8
     

Ráno jsem se probudil u ní už sám a na stole jsem měl vzkaz s klíčem, abych zamknul. Tak jsem se osprchoval a jak jsem se procházel po bytě, všiml jsem si na lednici přání k narozeninám. Prý úterním. To znamenalo, že má narozeniny a v mé hlavě se začal rodit plán.

...více


  • Rehabilitace 9 


Ráno jsem se probudil v posteli zase sám. Lenka už byla opět v ordinaci. Na stole jsem měl vzkaz, abych v pět nezapomněl přijít za ní, že budeme rehabilitovat, a že mi za všechno strašně moc děkuje.

Bylo to to nejmenší, co jsem jí mohl dát. Prožila si moc zlého a já jí chtěl ukázat, že můžou být i hezké chvilky v životě. Říkal jsem si, že jí to musím všechno vynahradit. Už nikdy nesmí prožívat to, co už jednou zažila.

...více

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zpět na H&J

Zpět na autory