Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dnes jsem byla za volantem auta téměř celý den a jediným společníkem na cestách mi bylo rádio. Jenže ať jsem přeladila kamkoli, nemluvilo se o ničem jiném. Pořád to stejné, celý den dokola. Zítra je 14. února.
Valentýn, svátek zamilovaných, svátek lásky.
Vztekle jsem zmáčkla tlačítko "off".

"Ten kousek domů dojedu i bez tebe!" vyhrkla jsem do náhlého ticha.

Před měsícem jsem se rozešla s partnerem a rána v srdci ještě nepřebolela. Najednou jsem se nemohla ani nadechnout, oči mi zaplavil příval slz. Stačilo jen pomyšlení a všechno se mi vracelo zpátky.

Krásná slovíčka šeptaná při svíčkách, večeře v restauraci, pohledy a doteky, po kterých jsme ji byli nuceni opustit a spěchat domů.
"Dost!" vykřikla jsem sama pro sebe a snažila se myslet na něco jiného. Pomalu jsem se uklidňovala. To už jsem dojížděla a parkovala před domem.

V osamělém, potemnělém bytě jsem si zapnula televizi, s tím, že se podívám na nějaký film a půjdu spát. Ale klid mi to nepřineslo ani náhodou. Dnes se snad všichni na mě domluvili! Vypnula jsem jedním stiskem obraz i zvuk. Přešla jsem k oknu a dívala se ven do ulice. Naproti, u spoře osvětleného stromu, se stojící dvojice vášnivě líbala a objímala. Nevadila jim zima, sníh. Opřená hlavou o chladivé sklo, se zavřenými víčky, jsem si povzdechla.

Mysl se opět vracela do časů strávených s Ondrou. Před rokem jsme tu byli spolu. Po tváři mi stékají slzy zármutku a bolesti. Kdy skončí tohle trápení?
Přemýšlím co s večerem, ven se mi jít nechce, stejně jsou všichni někde se svými protějšky. Rozhoduji se pro rychlou sprchu a knížku, kterou jsem si nedávno koupila a ještě se na ni ani nepodívala. Dnes to můžu napravit.

Horká voda mi dělá dobře. Nechávám své tělo bičovat pod jejím proudem, až celé zrůžoví. Do dlaní si vytlačuji sprchový gel, pomalu jej roztírám po pažích, krku. Když přejdu na prsa, cítím, jak mě ruce hladí, bradavky tuhnou a jsou citlivé na každý můj dotek. Opustím je a pomalými pohyby se přes bříško dostávám níž ke stehnům. Rukou vklouznu mezi nohy a zlehka pěnu roztírám po mušličce. Nedá mi to, prsty sami vklouznou mezi závojíčky, oddělí je od sebe. Přejedu si po celé délce rozevřené lasturky a ukazováčkem zakroužím na poštěváčku.

"Ach," uniká mi ze rtů sladký sten, "tohle mi tak chybí!" povzdechla jsem si. Pár týdnů bez Ondry a jeho laskání a jsem celá tak vzrušená! Před očima mi zase vyvstává jeho obraz, prsty jedné ruky si laskám klitoris, zatímco druhá putuje po těle a dráždí bradavky. Proud vody jen víc rozdmýchává napětí, prostupující mým nitrem.

Náhle mě z překrásného snu vrací zpět do reality zvuk příchozí zprávy z mobilu. Kdo mi teď navečer, zrovna dnes, může psát? … proběhlo mi hlavou. Vypínám vodu, rychle se otírám osuškou, hážu na sebe župan. Ještě s mokrýma nohama přeběhnu ke stolku a otvírám telefon. Hmm, tohle číslo neznám...

Otvírám zprávu a čtu:

<Lásko, co teď děláš? Že ještě nespinkáš?>

Zklamaně zavřu mobil. Tohle určitě není pro mě, to bude omyl. Nebo ..., že by Ondra? Najednou mi buší srdce v šíleném rytmu. Mám odpovědět? Třeba na to čeká... Než se však stačím rozmyslet, je tu další zpráva.

<Chybíš mi lásko, chtěl bych tě sevřít v náručí, pohladit a políbit.>

Bože, musí to být Ondra, kdo jiný! Určitě je mu po mně smutno. Co mám odepsat? Mám ho poškádlit? Třeba odpovědí: Vždyť jsi právě odešel?

Ne to ne, mohl by se urazit. Ale co teda?
Přemýšlím…

<Vzal bych tě hned do náručí a položil na postýlku. Jemnými polibky bych slíbával tvé rty, víčka, tváře. Hladil bych tě po ramenou a bříšku. Ústa by si našla tvá ňadra a přisála se ti k bradavkám.>

Zalila mě nezměrná vlna horkosti. Stejné rozrušení, jaké jsem před chvílí zažívala pod sprchou, zalévalo teď mé tělo jen při těch slovech. Prošla jsem pomalu s telefonem v ruce do ložnice a sedla si na postel. Rozevřela jsem okraje látky a rukou přejela po prsou, jemně stiskla bradavky.

další zpráva:

<Polibky bych slíbal tvé bříško až na stehna. Líbal a hladil bych tě po vnitřní straně stehen, přejížděl prsty po tvých bocích a zadečku. Teprve pak bych došel k tvé lasturce. Cítila bys můj dech, jak ovívá bránu rozkoše. Ale ještě bych se tě stále nedotknul.>

Rozvázala jsem pásek županu a rozevřela jej celý. Lehla jsem si na postel a pokrčila nohy. V jedné ruce držím mobil a stále znovu pročítám tu zprávu, druhou se hladím po bříšku a stehnech. Čekám netrpělivě na další zprávičku, snad teď neskončí. Chci se s ním pomilovat i na dálku!

Melodie zazní:

<Špičkou jazyka bych přejel po tvém stehně výš. Pomaličku, vzdychala bys rozkoší a nedočkavostí. Putoval bych až k tvé mušličce. Prsty bych ji lehoučce rozevřel a jazykem ochutnával tu nádhernou chuť tebe samé.>

Ležela jsem jako v transu. Svírala jsem v ruce mobil a prsty zároveň přejížděla v klíně. Po nádherné předehře ve sprše, jsem cítila, že to nebude dlouho trvat. Chtěla jsem si to však co nejdéle prodloužit. Vyhýbala jsem se poštěváčku a vůbec pochvičce. Vychutnávala jsem si ty slastné chvíle, kdy mě tenhle mobilní milenec přivede k vrcholu.

další:

<Projel bych ti mušličkou, vzal do úst velmi něžně tvůj poštěváček. Zároveň bych prstem vklouznul do jeskyňky a pomalu se tam s ním pohyboval. Tam a zpět. Mezi rty bych sál tvůj malý hrášek a jak bys vlhla, přidal bych i druhý prst. Jsi krásně mokrá, lásko, nádherně voníš a taky tak i chutnáš. Cítím, jak se chvěješ vzrušením. Tvůj dech a vzdechy jen roznítily mou vášeň.>

Po tomhle už nemohu. Pokládám telefon vedle sebe a oběma rukama se pouštím cestou k vyvrcholení. Prsty jedné dráždím poštěváček, zatímco druhou zajíždím do pochvičky a naléhavě jí projíždím. Už nemohu čekat. Do celého těla mi pronikají vlny nezvladatelné rozkoše. Má kundička svírá prsty v neustávajících stazích. Jsem na vrcholu. Ano...

Zpráva:

<Lásko, jestli jsi ještě tam, pustíš mě k sobě? Netoužíš po mě stejně? Nechceš vědět, kdo ti píše? Chci to prožít s tebou! Otevřeš mi?>

Zamrazí mě. Takže to není Ondra? Je to opravdu jen omyl? A co když ne...

Pomalu se zvedám, dech mi strachy vázne, ztěžka polykám. Opravdu je u dveří? Přitáhnu si okraje županu k sobě a co nejtišeji a nejopatrněji přistupuji ke dveřím. Potichu se u nich zastavím a poslouchám. Na druhé straně slyším něčí dech, ale když se podívám do kukátka, nic nevidím, jen obrys postavy. Stojím tu potmě, stejně jako on, na druhé straně. Vzrušení se vrací, jemné tichounké zaklepání na dveře, to jen umocňuje.

Rozhoduji se rychle. Chci pokračovat v tom nádherném milování. Otvírám...

Neznámý vchází, bere mě do náruče. Podle doteků poznávám, že to není Ondra, ale je mi to jedno. Na otázky bude čas později.

Odnáší mě do ložnice a pokládá na postel...


Zpět na Harmony

Zpět na autory

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář