Jdi na obsah Jdi na menu
 


Všechny postavy v této povídce jsou smyšlené. Jakákoliv podobnost s reálnými osobami, živými či mrtvými, je čistě náhodná.Na schůzku s náčelníkem přicházím právě včas. Má už podrobné informace od profesora Záruby. No , Tomáši, moc času na přípravu nemáme, říká starostlivým hlasem, mám tady harmonogram tvé přeměny. Musíš se co nejdříve podrobit operaci, potom rehabilitace, a teprve až budeš fit tak začít s učením. Jak se tak dívám do harmonogramu, do operace je pouze týden! Tiše přikyvuji, a dodávám, že každý den v týdnu před operací budu dostávat nitrožilně hormony. Dále mu začínám vysvětlovat svůj plán. Musíme sehnat kontakty na učitelku orientálních tanců. Ty jsou mi poměrně blízké, a na nich založím svoje vystupování v klubech. Také se musíme spojit s někým, kdo mě zasvětí do tančení u tyče. Bude taky nezbytně nutné navštívit nějaký maskérský kurz, abych zvládl umění žen, sám sebe nalíčit. Probírali jsme se v kontaktech a v kartotéce. Nakonec jsme našli pár lidí, kteří nám byli zavázáni, a se kterými můžeme spolupracovat. Nebudu u nich vystupovat jako příslušník tajné služby, ale jako známý náčelníka, kterému on pomáhá při operativní změně pohlaví. Na závěr mi náčelník předává krycí občanský průkaz, pas a klíče od bytu. Ten byt, říká, jsem ti nechal zařídil v úplně obyčejném paneláku, a je vybaven vším potřebným pro ženu. V něm budeš po operaci bydlet, a pak už v tom budeš lítat úplně sám, dodává.

Probouzím se do kalného rána. Na okno bubnují provazy deště.Rychle se oblékám, do hladka si holím těch pár chloupků co mi roste na bradě, sedám do auta, a spěchám na další bombu hormonů. Začínám mít nějak moc citlivé bradavky. Svědění kolem nich mi dává taky pořádně zabrat. V kapse mám doklady které ze mě dělají normálního civilistu. Jmenuji se dál Tomáš, ale moje příjmení není Marek. Tak tedy , jmenuji se teď Tomáš Marek. V deset hodin mám už svoji dávku za sebou, a můžu vyrazit kontaktovat lidi, které jsme si vytipovali s náčelníkem. Mířím na Barrandov za uměleckým maskérem René Feglarem. V jeho politické i sexuální orientaci je mnoho zmatků a nejasností. Faktem je, že je náčelníkovi hodně dlužen. Vytáčím číslo jeho mobilu. Prý už o mě všechno ví, a čeká mě v ateliéru č.7, kde má svoje zázemí.

Za půl hodiny již sedím proti němu a vyprávím mu svůj předem naučený příběh. Vysvětluji mu, že jsem se vždycky cítil víc holkou, a až teď jsem sebral odvahu, a chci se na veřejnosti oblékat jako žena, a že bych se potřeboval naučit ovládat líčení pro ženy. V průběhu mého monologu pozoruji, že roztál jako led. Podává mi ruku se slovy, abych mu říkal René. Ruku přijímám , a souhlasím s tykáním. Říkám, že bych se chtěl naučit zvládnout všechny druhy líčení, od obyčejného, až po vyzývavě provokativní. Tiše se pro sebe usmívá. Nemám s tím vůbec problém, velmi rád vám pomohu, už proto, že se odvážíte udělat něco, na co já jsem neměl nikdy dost odvahy. Vede mě ke křeslu, které je před obrovským zrcadlem. Posadí mě do něj, rozsvítí světla a prohlíží si mě ze všech stran. No, Tomáši, vy budete sakra hezká ženská, ale co bych vám říkal, za chvíli uvidíte sám. Vjede mi prsty do vlasů. Máš je krásně jemné a husté, stačilo by nechat je dorůst a budou skvostné! Trpělivě držím, a snažím se sám sobě namluvit, že jeho dotyky jsou mi příjemné.

Sčesává mi všechny vlasy z čela dozadu, a opatrně je přichytává sponkami. Budu ti říkat co právě dělám, proč to dělám, a proč zrovna jakou barvu používám. Pro názornost tě dnes nalíčím jako velmi vyzývavou ženu. Souhlasně přikyvuji. Teď musím dát náčelníkovi za pravdu, že je to mistr nad mistry. Hlavu mám mírně zakloněnou a opřenou o opěrku. Bedlivě sleduji jeho výklad, a zároveň vše pozoruji v zrcadle. Když mi nanáší jednotlivé vrstvy krycích krémů, očních stínů, rtěnky, když upravuje moje obočí, tak se nemůžu ubránit pocitu vzrušení. Tlačím se co nejvíc do křesla, aby si nevšiml boule, která mi začíná růst v rozkroku. Mám štěstí, že je plně pohlcen svou prací a výkladem. Teď mi nanáší na moje řasy nějaké lepidlo, z krabičky vyndává velmi dlouhé umělé řasy a opatrně mi je přitlačuje speciálními kleštěmi na ty moje. Efekt je dokonalý. To, co před sebou vidím v zrcadle, mě dostává do kolen. Z maskérské hlavy na stole bere paruku, která má dlouhé černé vlasy, a nasazuje mi ji na hlavu. Prohlížím se v zrcadle, a nejsem schopen jediného slova. Divá se na mě výrazně nalíčená krásná tvář. Tvář stoprocentní ženy! Tak tohle bych nikdy nečekal! Taky cítím, že tam dole jsem podivně vlhký, a doufám, že to nebude vidět.

Tak se trochu projdi, vybízí mě René. Vstávám z křesla, a jsem doslova uchvácen příjemným pocitem, který ve mně vyvolávají dlouhé vlasy které mi volně splývají podél tváří. Taky se mi nějak těžce mrká, a vzrušuje mě pohled přes dlouhé černé řasy. Rty se mi lehce lepí k sobě, když se pokouším otevřít svoje ústa. Teď je mi úplně jasné, že jsem si zvolil dobrou cestu. No vidíš, neříkal jsem že budeš krásná ženská? Teď to ale musíš zkusit sám, dodává , a ukazuje na čistící mléko a tampóny. Sedám zpět do křesla, a za další hodinku jsem se pod jeho dohledem odlíčil, a znovu ze sebe udělal perfektní ženu. René byl nadšený jak mi to krásně jde, a domluvili jsme si příští schůzku. Teď už mám nejvyšší čas spěchat za dalším kontaktem, učitelkou orientálních tanců, další v řadě, která je naší organizaci vděčná.

Už se stmívá, když přijíždím k vilce na Vinohradech, na jejímž plotě je poutač, že se zde nachází škola orientálních tanců. Se smíšenými pocity parkuji, a vcházím do přijímací haly. Zde už mě očekává žena, která má na sobě nádherný červenozlatý kostým orientální tanečnice. Hluboce vykrojená podprsenka je posázená zlatými plíšky. Po celém obvodu z ní visí v různých délkách na řetízcích zlaté penízky. Kolem boků má krásně zdobený pás, ze kterého až po zem splývá dlouhá vzdušná sukně, jakoby ušitá z průsvitných závojů.

Podává mi ruku, a říká, že je Magda. Přistupuji na tykání. Také jí vyprávím svůj příběh, že chci podstoupit operaci, že mě lákají orientální tance, a odvolávám se na náčelníka. Celou dobu tiše mlčí, a upřeně mi hledí do očí. Podívej se, Tomáši, mě ta tvoje historka připadá nějak podivná, ale ať je to jak chce, vzhledem k člověku který tě doporučil, jsem připravena ti pomoc. Pojď za mnou. Vstávám a následuji ji do velkého pokoje, kde jsou na zemi pouze koberce, na stěnách zrcadla, a v rohu malý stolek s hudební aparaturou. Magda k ní přistupuje a pouští tichou, ale velmi sugestivní orientální hudbu. Tak si odlož, a zkus se pohybovat v rytmu té hudby. Tak s tímto ostrým začátkem jsem opravdu nepočítal. Sundávám si mikinu, zůstávám v  džínech a tričku. Jdu do prostřed koberce a v hlavě už mám jasno. Na hudbu napasuji stínovou sestavu z taekwoonda. Taekwoondo nemá tak strojené pohyby jako karate, má je víc přirozené a ladnější. Pouze je musím trošku přibrzdit. Začínám tedy v rytmu hudby cvičit sestavy. Snažím se o pomalejší a procítěnější projev. Magda si sedá na zem, a s úžasem mě pozoruje. Roznožka na zemi, nebo dát nohu nad hlavu není pro mě žádný problém. Zařazuji do sestavy čím dál těžší prvky a úplně se nechám vést hudbou. Asi po patnácti minutách skladba končí. Magda na mě s úžasem hledí, a říká že to bylo úplně profesionální vystoupení, a že pouze není schopna určit, ve které zemi se tento tanec učí. Říkám jí, že jo to tak trochu korejský národní tanec.

Přistupuje ke mně a pozorně si mě prohlíží. Pak mi prstem přejíždí po tváři. Máš tady zbytky krému, v koutcích úst rtěnku, tančíš líp než já, tak co vlastně potřebuješ? Vysvětluji jí, že potřebuji nějaké taneční kostýmy a hlavně se v nich potřebuji naučit pohybovat. Po chvilce ticha konstatuje, že máme přibližně stejnou postavu, a navrhuje, abych s ní šel do šatny, která sousedila se vstupní halou. V šatně vidím vyrovnané ramínka s orientálními kostýmy, a v policích očíslované krabice. Magda bere do ruky ramínko s kostýmem, a s police sundává krabici. Je to ten samý kostým, co má oblečený na sobě. Navíc ještě přidává červený průsvitný závoj. Tak tě teď tady nechám, aby ses mohl převléknout. Co kam patří vidíš na mě, a kdyby sis nevěděl rady, tak zavolej. Budu vedle, dodává, a odchází do tanečního pokoje. Za okamžik je ale zpátky a podává mi červené velmi pevné stahovací kalhotky. Ty si obleč jako první, myslím, že je budeš potřebovat.

Zůstávám v šatně sám. Sundávám si oblečení a natahuji si stahovací kalhotky, které mi přinesla. Jsou malé a velmi těsné. Pomalu si zapínám podprsenku. Je červená, zdobená zlatými ornamenty, je velmi pevná, a po obvodu jí zdobí zlaté řetízky s plíšky. Ty se při každém mém pohybu rozhoupají a jemně cinkají. Lehce mě šimrají na těle, a já začínám pomalu chápat, proč Magda doplnila můj oděv o ty speciální kalhotky. Následuje široká sukně ušitá z hustě nařasené červené lehké průsvitné látky. Následuje bokový červený široký pás, ze kterého taky visí zlaté plíšky, a který je bohatě zlatě zdobený. Z krabice postupně vyndávám náramky posázené zlatými plíšky. Magda je měla na rukou a nad kotníky. Chvíli to trvá, než si je dokážu zapnout. Teď si musím přiznat, že mě kostým, který mám teď na sobě, naplňuje silným vzrušením. Nevím si chvíli rady se závojem. Ani se mi nezdál tak veliký, ale když ho držím ve výši hlavy sahá pomalu až ne zem. Je přišitý ke kruhové čelence. Magda ale závoj neměla. Nasazuji si čelenku na hlavu. V rozích závoje jsou malé karabinky. Ty určitě musí být přichyceny k zápěstí, kde mám náramky. Viděl jsem to jednou na nějaké fotce orientální tanečnice. Připínám si závoj k zápěstí. Dokonale kopíruje moje pohyby a dodává jim ladnost a lehkost.

Vycházím ze šatny a jdu do tanečního pokoje. Zlaté plíšky cinkají při každém mém kroku. Závoj jsem si spustil přes oči a vstupuji dovnitř. Moje vzrušení dosahuje takřka vrcholu. Můj pohled je trochu omezen závojem, který mám před obličejem. Magda stojí uprostřed místnosti, a tak jdu pomalu k ní. Všechno na mě lehce cinká, a já si na malou chvíli představím, že by mi vůbec nevadilo být někde zavřený v harému jako žena, a strávit tam nějaký čas jako harémová tanečnice. Magda natahuje ruku, a jemně mě uchopí za mou. Lehce mě otáčí směrem k zrcadlu. V něm vidím dvě tanečnice, jednu zahalenou do závoje. Opatrně si přehazuji závoj dozadu, a neschopen jakékoli reakce hledím na svůj obraz v zrcadle. Magda si sundává z uší dlouhé náušnice, klipsy, a připíná mi je na moje. Tak se mi tady trošku předveď, říká a ustupuje stranou. Pomalu se před ní otáčím. Zvedám ruce nad hlavu, a protože na nich mám připnutý závoj, celá moje postava se do něj halí. Pomalu spouštím ruce. Magda se usmívá. Tak tento kostým ti věnuji, ale ostatní už ti prodám. Musíš si pamatovat jedno pravidlo, tajemně a lehce zahalená žena, je vždy větším lákadlem pro chlapy než úplně nahá. Pak mi ještě vysvětluje, že má švadlenu která ji ušije co budu potřebovat. A musíš v kostýmu chodit i doma, aby sis na něj zvykl, a pohyboval se v něm naprosto přirozeně. To mi samozřejmě nemusí říkat dvakrát, protože teď vím, že bych v něm nejraději i spal. V šatně se zase převlékám do svého civilního oblečení, a odjíždím domů. Pro dnešek mám zážitků plnou hlavu. A taky mám přece domácí úkol, na zadním sedadle je v jedné tašce kostým , dárek od Magdy, a vedle ní je vybavený kosmetický kufřík, dárek od Reného. Oběma jsem slíbil, že budu doma trénovat…...

 

Zpět na Pavla

Zpět na autory

Další díly:

6  7

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář