Jdi na obsah Jdi na menu
 


Uleháme vedle sebe, jeho ruka lehoučce objíždí obrys mého těla, ústa mě malinkatými sladkými polibky hladí po tváři.
-„ Jsi unavená?“ ptá se a líbá má oční víčka a nos.
-„Ne, jsem šťastná“ a dodávám „ s tebou…“... „ Jsi můj princ…“
Položí svou hlavu těsně vedle mé, naše nosy se v té chvíli jemně dotýkají. Dívám se zblízka do jeho očí. Má ruka jej hladí po obličeji, pomalu se přiblížím ještě o kousíček, natáhnu se k němu a políbím na ústa.
-„Na co teď myslíš?“ ptá se tiše
-„Na nás dva“ odpovídám a pokračuji „na to co se stalo za pouhé čtyři dny“.
-„pro tebe jsou to čtyři dny, ale já Tě znám už dva měsíce...“
-„Cože?“ nevěřícně na něj koukám „tak to mi vysvětli, prosím...“ lehám si pohodlně a čekám na Martinova slova.
-„Jsou to tak čtyři měsíce, co jsme se přistěhovali do B.“, vysvětluje Martin, „ nikoho jsem zde neznal, tak jsem se sám, jen tak, toulal ulicemi, abych poznal město. Jednoho dne jsem tě uviděl vycházet z kavárny na náměstí. V očích se ti na slunci zatřpytily slzy, byla jsi smutná a rychlým krokem jsi se vzdalovala pryč. Zaujala jsi mě natolik, že jsem se pustil za tebou. Tehdy jsem zjistil, kde bydlíš. Stačilo mi, že jsi v pořádku došla domů. Zůstala jsi však stále v mé hlavě, tvůj obraz se mi vracel den co den, tak jsem občas pak zašel do vaší ulice, doufal jsem, že tě znovu potkám, že už nebudeš tak smutná, že se na mě třeba usměješ. Tak jsem vlastně poznal Petru, párkrát na mě takhle narazila, když se vracela od tebe. Když zjistila, že nejedu po ní, spřátelili jsme se a ona mi o tobě pár věcí řekla“.
-„Takže jsi i věděl, že jedeme sem?“
-„No vlastně jsem jí to navrhnul já. Jezdím sem každý rok, vypomáhám tu v kempu, už od dob studií a tak nějak se tu cítím, no, skoro jako doma. Když mi řekla, že ještě nevíte, kam letos zajet na dovolenou, vychválil jsem zdejší okolní krajinu a pak jen doufal, že přijedeš s nimi. Věděl jsem od ní, že nikoho teď nemáš a doufal jsem, že bolest po předchozím rozchodu už bude pryč a já budu mít alespoň malou příležitost se s tebou nějak seznámit. Dohodli jsme se s Petrou, že pokud bych se neobjevil po tvém boku dřív než ve středu, pak mě představí ona. Neřekl jsem jí o nás nic, ani když mě ve středu brzy ráno, po tom co jsem tě nechal před chatkou, potkala. Tušila, že se něco děje, ale nevěděla co“.
Martin se na chvíli odmlčel, ale jeho oči nedočkavě čekaly na moji reakci, jeho ruka, zatím co mluvil, jeho prsty kroužily celou tu dobu po mém těle. Teď se zastavily na kloboučku mého prsu a jen lehce přejížděly přes už opět stojící bradavku.
-„Takže jste to s Petrou na mě sehráli?“ pomalu vydechuji, jeho laskající ruka přerušuje mé myšlenkové pochody. „A proč tedy to tajuplné přepadení první den ve sprše?“
-„To mělo víc důvodů, i když spolu souvisí. Taky jsem se už ve vztahu spálil. Moji rodiče vlastní pár firem. Dva roky jsem žil s holkou, která se mnou byla jen kvůli mé tváři a penězům. Tomu jsem se chtěl vyhnout a zároveň jsem se bál i tvého odmítnutí.
Tak jsem vsadil vše na jednu kartu. Na tvé tělo. Chtěl jsem, abys mě chtěla, aby jsi se do mě zamilovala, ale ne pro mou tvář a pro to co mám…. Řekni mi, co jsi pocítila, když nás Petra navzájem představila.?“
-„Hmm…, říkala jsem si, že by jsi stál za hřích, ale tu myšlenku mžiku přehlušila jiná, v tu chvíli jsem jen myslela na svého neznámého…. Ano, tehdy bych ti řekla „ ne „“.
-„A co mi řekneš teď?“ zvedá se na loktech, dívá se do mých očí a po mém těle se hladce a neslyšně jako had, posouvá jeho ruka směrem k mému podbřišku. Nasucho polykám, „ To není fér..“ šeptají má ústa a mé tělo křičí i za mě své „ANO“
-„Já vím…“ jeho ústa uzamykají ty mé, naše jazyky se pouští do další bitvy, mé tělo se pod jeho dotekem uvolňuje a jediné co jsem schopna v tuto chvíli vnímat, je sílící horkost v mé mušličce společně s rozpínající se vlnou rozkoše v mém nitru.
Lehá si na mě, hladím jej po zádech nahoru až do vlasů a zpět. Zvedá se, bere mě za zápěstí, pokládá mé ruce za mou hlavu a páskem županu, který nevím kde vzal, mi přivazuje mé ruce, i když jen zlehka, k posteli. Využívám té chvíle, kdy klečí rozkročen u mých prsou a naklání se nade mnou, beru jej do svých úst a cítím na jeho vrcholku malou kapičku lásky. Přejíždím jazykem přes kůžičku dolů a zpět nahoru, beru do úst jeho žalud, jazykem kroužím kolem dokola a saji pod tlakem jeho okrasu. Jeho ruce se napínají a zatínají do pelesti. Přejíždím opatrně a jen zlehoučka vystrčenými zoubky přes jeho uzdičku nahoru k žaludu a pak zase zpět dolů. Kdybych neměla přivázané ruce….. Takhle můžu jen kouřit, ale zdá se podle vydávaných Martinových vzdechů a zrychleného dechu, že i tak nebude trvat dlouho a já budu moci opět ochutnat jeho „ mízu života „. Cítím v ústech pulsující tep, který žene jeho životadárné mléko nahoru, z těla ven. Jeho výstřik je opět tak silný, že nestihnu polknout úplně vše, když vidí má plná ústa, sám jej vytahuje a hasí oheň na mých prsou. Prsty pak roztírá vše po mých ňadrech a bříšku, vtírá a masíruje jak nejdražší krém do mé kůže. Poslední zbytky však setře do dlaně a přesune se k mé lasturce.
Mám zavřené oči, vychutnávám si jeho doteky na mém horkém a vzrušeném těle. Když poznávám, že se přesunuje dolů, sama už pokrčím kolena, má kundička hladově otvírá ústa a pláče.
Martin svou dlaní projíždí přes mou otevřenou a nenasytnou tlamičku a vtírá zbytky do jejího zákoutí. Zajíždí svými nenechavými prsty i do otevřeného ústí sopky plné rozvášněné lávy a roztírá ji po celém okolí. Lehá si mezi mé roztažené nohy a hlavou zalehá do mého klína. Zasypává polibky celý můj podbřišek, mazlí se s malým chlupatým střapečkem nad vrcholkem štěrbinky. Pokračuje polibky dál, v tříslech, na jedné a posléze i druhé straně. Vrací se nahoru, roztahuje mé nohy ještě víc a jazykem se vrhá na nadrženou, krví nalitou fazolku. Sotva ji vzal do úst, mým tělem projíždí elektrický proud, pulsuje v mém podbřišku a nabírá na síle. Z mých úst vychází jen neurčité zvuky, má mysl je naprosto zastřena touhou. Tělo se otřásá silou orgasmu, mé nitro pumpuje ze zatopeného sklepení veškerou šťávu ven na povrch. Cítím, jak mi stéká járkem k zadní dírce. Martin polevuje s mučením mého naběhlého hrášku, vysává z mého těla ty nekonečné přílivy nektaru valícího se ven. Jazykem omývá nejen mou dírku, ale celé okolí mé citlivé kačenky. Jeho ústa se věnují i kůži na vnitřní straně stehen, kde čeká až odezní mé stahy, aby vzápětí pokračoval dál.
Zlehka prsty přejíždí po vrcholku mé otevřené mušličky, promne jemně obnaženou perličku, pohladí závojíčky, které mu samy otvírají cestu. Prsty prozkoumává jeskyňku, už ví kam se může spustit, jeho prsty mě laskají po stěnách, pomalu se ocitám opět ve stavu beztíže, když v tom se mi před očima tříští vše na miliony světel, celý svět je v jednom ohňostroji, zmítám se v naprosté bezmocnosti oproti obrovskému vířícímu orgasmu. Jeho ruce jsou uvězněny v mé vagíně, jakýkoli pohyb znásobuje explozi, kterou zažehl. Cítím, že se opět propadám, Martin však s lehkým trhnutím vytahuje své ruce. Nemohoucně otvírám oči, dívá se na mě a z jeho očí sálá obrovská touha.
- „ Teď mi nesmíš odejít...“
- „Pojď…“ sotva zašeptám, „vraž ho do mě… už to skonči… prosím…“
Nerozmýšlí se ani chvilku. Nasazuje svého, již opět stojícího ptáka ke vchodu, obkrouží si dírečku. Mé tělo se nedočkavě chvěje. Martin zvedá mé nohy nahoru, dívá se zastřeným pohledem na mě a náhle přiráží. Pomalu vyjíždí ven, opět zakrouží špičkou žaludu u vstupu a vráží je dovnitř….znovu a znovu opakuje své pohyby a vždy tvrdě přiráží. Jeho žalud naráží na branku dělohy, jeho hluboké přírazy způsobují, že mým tělem se opět tříští neskutečné vlnobití, navazující na předchozí, ještě nedoznělý orgasmus a znovu jej rozeznívá do nekonečně dlouhé koncertní árie.
Celou dobu mě pozoruje, mé vysušené rty nemohoucí promluvit, mé prsa a bradavky trčící vzhůru a kývající se podle narážejících pohybů, potůčky potu stékající po mém těle. Mou oholenou kačenku s rozevřeným květem uprostřed a svůj zasouvající úd do nitra mého těla.
Má v očích planoucí vášeň, která musí být uhašena. Natahuje ruku a jedním tahem rozvazuje mašličku na uvázaném pásku mých rukou. Okamžitě se přitahuji co nejblíže k němu, jak jen to mé nohy na jeho ramenou dovolí. Přitahuji si jeho půlky, jeho přirážející zadek stále větší silou k sobě. Opět to přichází, ždímám jeho ocas mohutnými stahy, Martinův dech se stále více krátí.
-„ Můžu…?“ zaslechnu stěží jeho přiškrcený hlas.
-„Musíš…“ víc nejsem schopna ze sebe už dostat.
Ještě párkrát přirazí a jeho gejzír naráží na stěnu dělohy, zaplavuje mé nitro topící se krásou okamžiku. Společně stoupáme k výšinám, nepouštím jej ze svého těla, chci jej cítit v sobě co nejdéle. Martin ulehá na mé tělo, přejíždím mu přes záda prsty a on si vtahuje do úst jednu z mých neukojených bradavek. Naše dýchání se pomalu zklidňuje, cítím jak občas nějaký ten stah projde mou vagínou, až k stále zasunutému Martinovu penisu. Mou bradavkou – dudlíčkem, který Martin tak sladce cumlá, stoupá do těla něžný pocit rozkoše.
Oběma se nám zavírají víčka, ale vím, že dlouho spát nebudeme.

 

Kemp úvod

 Zpět na autory

další díly

1  2  4  5  7  8

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář