Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozednění se blíží, za chvíli kemp ožije prvními ranními ptáčaty. Zvedáme se obě ze země, kluci nás rozdělují, Petra odchází za ruku s Jirkou, mě bere Martin kolem pasu a odvádí do své chaty. Vím, že přijde chvíle a on se bude ptát, teď však po probdělé noci sotva stojím na nohou. S Martinovou pomocí ulehám do postele, oči se mi sami zavírají. Cítím, jak se Martin sklání nade mnou, dává mi polibek na vlasy.

„Nechoď pryč,“ šeptám už z polospánku.

„Neboj, budu u tebe…“ slyším zdáli jeho hlas a pak nic.

 

Probouzím se kolem poledne, slunce si prodírá cestu přes zatažené závěsy a já cítím vůni linoucí se z kuchyňky. Jak se pomalu protahuji, deka ze mě sjíždí. Zůstávám ještě jen tak ležet, vzpomínky zalétávající k právě prožité noci nutí mé ruce bloudit po mém těle.

Jen tak přejíždím prsty zlehounka kolem prsů, bříška, jako bych se jen pírkem dotýkala. Nehledám žádné místo vzrušení, jen se hladím…

Najednou se k mé jedné, z právě probuzených třešniček, přisávají něžně ústa. To Martin nevydržel pohled z kuchyňky. Stejně jako mé prsty, i jeho jazyk sotva se dotkne, krouží po dvorcích prsou a jemňoučce je olizuje. Jeho ruce pokračují v cestování tam, kam mé nedosáhnou. Přes bříško na stehna a dál dolů na lýtka a znovu vnitřní stranou zpět k mé buchtičce. Zlehka rozevírám nohy, má kočička, která se dnes ještě neholila, by chtěla taky polaskání. Martin se jí však vyhýbá, přes třísla přechází na druhou nohu.

Můj dech se začíná zrychlovat a hlavně zadrhávat. Pokaždé, když se blíží k centru rozkoše, uhne. Vím, že má mušlička je zcela otevřená a perlička vykukuje ven. Cítím jak z ní uniká vlhkost, ale s Martinem to nehne. Sama se nahýbám podle směru jeho rukou, nabízím se mu, ale odolává. Mé ruce už dávno nelaskají mé tělo, při pokusu zachytit a přitáhnout Martina k sobě, byly odstrčeny a rázně vykázány jeho přísným  „ NE „. Asi se zatím nepřenesl přes to, co v noci s Jirkou zahlédli, tak teď mě týrá….. ale nádherně týrá……

„Prosím..,“ žadoním tiše.

„Ano?“ zvedne Martin hlavu od mých prsou.

„Chci tě…celého…uvnitř…“ mezi dechem vyrážím polohlasně.

„Takhle?“

Náhle prsty prudce zajíždí do mé, v tu chvíli zatím neuspokojené, neukojené, plačící, kundičky. Tam zůstává a jeho prsty objíždí stěny, až najdou to pravé místo. Sotva se ho dotknou, mé tělo exploduje na milion malých částic. Jako bych se vznášela, barevná světla mi létají přímo před očima.

 Najednou se propadám, chytám se Martina, drží mě v náručí, líbá a tiskne k sobě. Objímám jeho tělo a upadám do sladkého nevědomí.

Probírám se znovu asi o hodinu později, Martin leží na boku vedle mě, jeho ruce mě hladí po těle. Když vidí, že jsem se probudila, políbí mě na nos a vytahuje z postele.

Skočím se osprchovat a on mezitím chystá jídlo na talíře. Když usednu ke stolu, vidím, že uprostřed leží čtyři vstupenky.

„Nezapomněla jsi?“ ptá se, když vidí, že si je prohlížím.

„Čtyři?…“

„Ano, Petra a Jirka jdou s námi, ostatní nechtěli.“ Odpoví na mou otázku.

Po nezbytných úpravách zevnějšku vyrážíme do amfiteátru na dvacátý ročník Valašského folkrockování. Výběr skupin se jim letos opravdu povedl. No uznejte sami: David Koller & band, Petr Spálený a Apollo band, Noid & Red One, Visací zámek a třešnička na dortu  Support Lessbiens.

I přes obrovské množství lidí, jsme si našli své místečko, vzadu nahoře u zábradlí jsme roztáhli deky, Martin a Jirka se v sedě opřeli a my se usadily před ně, mezi jejich nohy. Byl nádherný slunečný večer, opřela jsem se o Martina a zaposlouchala se do hudby. Když začalo být chladněji, přehodili přes nás kluci další deku. Ale i pod ní jsem se vrtěla v rytmu hudby, než mě Martin chytil v pase a zajel rukama pod mou bundu a tričko. Překryl jimi mé prsa a mezi prsty stisknul bradavky.

„Už to nevydržím…“ zašeptal mi do ucha.

„tady není kam jít“ odpověděla jsem mu mezi polibkem, ale pak mě to napadlo.

Zajela jsem pod deku, vyprostila ze zajetí jeho vzrušené „ já „ a přiblížila se k němu ústy.  Nejprve jsem jen jazykem zkoumala vrchol žaludu, pomalu jsem olizovala a kroužila kolem malé dírky, chvilkami jsem do ní malinko zavrtala. Kroužila jsem níž a níž, přes uzdičku, až dolu ke kořenu a pak dlouhým tahem jela nahoru. Vsála jsem jeho stojící úd do svých úst, pomalu sjížděla dolů, když jsem se vracela, jen opatrně jsem jej dráždila zoubky. Zavzdychal  a já věděla, že se mu to líbí. Začala jsem mu jej kouřit normálně, má ruka si hrála dole s jeho kulkami, druhá mi pomáhala honit jeho péro. Moje hlava na jeho stoupala a klesala, až dokud jsem necítila záchvěvy jeho ptáka. Nemusel mě ani upozorňovat, byla jsem na jeho výstřik připravená, spolykala jsem vše, co bylo v mých silách. Očistila jsem pak jeho penis i od těch zbytečků, které mi odkáply vedle. Když jsem se pak pohodlně stulila zpět do jeho náruče a on odkryl deku, sklonil se, aby slíbal i poslední zbytky, které ulpěly v koutku mých rtů. Zůstala jsem v jeho objetí, jeho ruce zabrousily opět na mé horké tělo. Pohrávaly si s mými bradavkami a udržovaly mě ve stále mírně vzrušeném rozpoložení. Zachvěla jsem se touhou, která se rozlévala od mých prsou dál do těla.

„Broučku,“ šeptl mi Martin, „až se vrátíme, čeká tě dlouhá noc…“

Otočila jsem se k Martinovi, políbila jej na krk a vrátila se zpět.

Vedle jsem koutkem oka zachytila pohyb pod dekou, Petra s Jirkou na tom byli stejně jako my.

Věděla jsem, že musím vydržet do kempu, tady nebylo kam utéci, kam se schovat.

 Začali hrát mí oblíbenci, to ostatní tedy musí počkat, až se vrátíme zpět. Vždyť už bude brzy konec a pak ….

 

Kemp úvod

Zpět na autory

další díly

1  2  3  5  8

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář