Jdi na obsah Jdi na menu
 


  Ráno jsem se probudil v posteli zase sám. Lenka už byla opět v ordinaci. Na stole jsem měl vzkaz, abych v pět nezapomněl přijít za ní, že budeme rehabilitovat, a že mi za všechno strašně moc děkuje.

Bylo to to nejmenší, co jsem jí mohl dát. Prožila si moc zlého a já jí chtěl ukázat, že můžou být i hezké chvilky v životě. Říkal jsem si, že jí to musím všechno vynahradit. Už nikdy nesmí prožívat to, co už jednou zažila.

Poklidil jsem doma tu spoustu lístků z růží. Šampaňské, jsme díky našim hrátkám skoro vůbec nepili, ale jelikož už bublinky vyprchaly, tak skončilo celé v umyvadle.

Stále jsem byl doma na neschopence a tak jsem se i docela nudil. Pořád jsem si v paměti přehrával všechno, co jsme spolu prožili a snil si o tom, co ještě prožijeme. Nakonec mi to uteklo docela rychle a najednou bylo na hodinách šestnáct nula nula. Oblékl jsem se a vyrazil za svou milovanou rehabilitační sestrou.

                                                           ---

Další ráno, kdy od něj odcházím. Ale je to jiné. Pořád se mi nechce, ale cítím, že pro něj možná znamenám něco víc. Nechala jsem mu vzkaz, aby nezapomněl na cvičení, sebrala tři lístky z růží, které za noc uvadly, a schovala si je, aby mi tenhle večer vždy připomněly.

Během oběda jsem musela na policii, podepsat protokol. Bohužel mi i sdělili, že mého bývalého museli propustit. Moc velkou radost jsem z toho neměla, ale snad mu to přijde jako poučení pro příště. Nepřála jsem mu nic zlého, jen ať mě už nechá být!

Po cestě nazpět jsem se stavila v obchodě, neobědvala jsem, tak alespoň koupit něco malého na odpoledne. Vzpomněla jsem si na nevypité šampaňské, které zůstalo otevřené a téměř nedotčené. V hlavě se mi usídlil nápad. Vrátila jsem se ještě od pokladny, prošla znovu prodejnu a pár drobností vhodila do koše. Taky tu láhev šampaňského.

Odpoledne pak uběhlo docela rychle, hlavně s žádným pacientem nebyly obtíže. Uvítala jsem i to, že přicházeli dřív, takže před Michalem, už jsem měla pár desítek minut k dobru a mohla tak doplánovat a připravit svůj maličký plán.

Věděla jsem, že kolem půl páté budou odcházet nejen poslední pacienti, ale personál postupně také. Kdo by nechtěl jít domů, nebo někam se pobavit? Šampaňské se chladilo a já si na chvíli odskočila, abych zapnula nahřívání ve vířivce, připravila pár svíček, skleničky a vše tak, jak jsem si namyslela.

Když jsem se vracela do své ordinace, potkala jsem se s recepční. Potvrdila mi, že v budově už nikdo není, že už také odchází. Zamkla jsem za ní a sedla si do křesla kousek od dveří. Čekala jsem na Michala. Nevědomky jsem zajela rukou na krk, na řetízek s přívěškem. Pohrávala jsem s ním, zamyšlená ve vzpomínkách. Probralo mě klepání na sklo.

                                                           ---

„To už tady nikdo dneska není?“ zeptal jsem se, když mi přišla zamčené dveře otevřít Lenka.

„Ne, ne. Dnes jsme tu už sami,“ odpověděla mi a dala mi dlouhý sladký polibek. Za ruku mě vedla do ordinace. „Dneska budeš mít speciální rehabilitaci, jako prominentní pacient,“ řekla mi a usmála se na mě. Když jsme vešli do ordinace, tak jsem uslyšel potichu hrající U2. Zřejmě si u mě doma všimla jejich sbírky. Odvedla mě do místnosti s vířivkou, kde hořelo pár svíček a stálo šampaňské.

„Včera jsme mu moc nedali, viď?“ usmál jsem se, když mi na něj padl zrak.

„No, nějak nám nezbyl čas.“ Hned nalila do skleniček a přiťukli jsme si. „Tak honem do vany!“

Odložil jsem si všechno, co jsem měl na sobě a díval se u toho na Lenku, která už na sobě taky nic neměla. Tělo měla stále ještě poznamenané modřinami, což mi připomnělo všechno, co se stalo před pár dny. Rychle jsem, ale odhodil tyhle myšlenky stranou.

Oba jsme si vlezli do vany. Tělo mi hned obklopily různé proudy a bublinky. Lenka si sedla naproti mně a chytila mou ruku. Začala mi ji masírovat a ohýbat.

„Copak dneska budeme opravdu rehabilitovat?“ zeptal jsem se s úsměvem.

„Budeme. Dnes budeme jen rehabilitovat,“ mrkla na mě.

„To nemyslíš vážně?“ usmál jsem si a cákl jí vodu do obličeje.

„Ale jo!“ snažila se říct s naprosto vážnou tváří, ale vůbec jí to nešlo. Přitáhl jsem si ji za ruku blíž k sobě a políbil ji na rty. Jazykem jsem vklouzl přes zoubky do pusy. Pohrál jsem si s jejím jazýčkem, který mi hned vyšel vstříc. Rukou jsem jí sjel po krku a zajel pod vodu, kde jsem si pohrál s jejími prsy. Mačkal jsem je v dlani a prsty si hrál s bradavkami.

                                                           ---

Popohnala jsem Michala do vířivky a sama se svlékla. Všimla jsem si toho výrazu tváře, když znovu uviděl všechny ty modřiny. Přála jsem si, aby už zmizely. Pokaždé, když se na mě podívá, vidím, jak se jeho oči zahalí do nenávisti a zloby.

Ve vaně jsem chytla Michalovu ruku a začala s ní cvičit. Minule jsme se tomu vyhnuli a doma nezbýval čas. Když se Michal zeptal, zda opravdu dnes budeme cvičit, snažila jsem se udržet kamennou tvář, ale nešlo to. Přitáhl si mě k sobě a hned políbil. Během polibku, kdy se naše jazyky nemohly nabažit jeden druhého, zajel pod vodu a hrál si s prsy.

Poznal, jak jsem vnímavá na jeho laskání a dokonale toho hned dokázal využít. Za těch pár dnů si zapamatoval snad každý kousek mého těla. Jeho doteky, každé pohlazení dokázalo rozechvět mé tělo. Najednou mi hlavou proběhla myšlenka. Nápad, který se zdál být neuskutečnitelný, ale chtěla jsem ho vyzkoušet.

Trošku jsem se od něj odtáhla, chvíli se mu dívala do očí a pozvolna dýchala. Rukou jsem stiskla stojící ocas pod vodou a přejela po něm. Pak jsem se zhluboka nadechla a potopila se pod vodu přímo k němu. Zavřenými ústy jsem se přitiskla na žalud, tiskla jsem se na něj, otvírala ústa a sjížděla po jeho hůlce s obemknutými rty až dolů. A pak nahoru a zase zpět. Šetřila jsem vzduchem v plicích, nebylo lehké tohle kouření pod vodou. Trvalo to jen chvíli, nebylo možné tam vydržet dlouho, ale snad ten stisk rtů způsobil, že když jsem se vynořila, Michal už zhluboka přerývaně dýchal.

„Pojď sem,“ přitáhl mě k sobě na klín. Jeho polibek byl ještě vášnivější než předtím. Jednou rukou mě držel za zády a druhou zajel do rozkroku. Tak jak jsem v tu chvíli na něm seděla, byla lasturka zcela otevřená a jen čekala na něj. Přejel ukazováčkem přes poštěváček, promnul jej, až mi uniklo tiché zasténání. Dvěma prsty si našel rozevřený vstup a zajel dovnitř. Pomalu projížděl tunýlkem a já se na něm nadzvedávala a spouštěla podle jeho pohybů. To jak jsem na něj celý den myslela, způsobilo, že vyvrcholení na mě přicházelo velmi rychle.

„Michale, Míšo, už budu,“ vzdychala jsem přitisknutá k jeho rtům.

„Počkej, chci tvou kundičku lízat,“ povzdech Michal. Nadzvedl mě a posadil na okraj vířivky.

„Jen se drž, prosím,“ už nečekal, roztáhl mi nohy, prsty si dostatečně rozevřel závojíčky a jazykem okamžitě zajel do nitra pochvičky. Chytla jsem se okrajů, zaklonila hlavu a přivřela oči.

                                                           ---

Jazykem jsem projížděl štěrbinkou. Cítil jsem tu nádhernou chuť a snažil se dostat co nejhlouběji. Palcem jsem si pomáhal na poštěváčku a pořádně ho masíroval. Lenka se pevně držela okraje vířivky a snažila se vycházet klínem vstříc útokům mého jazyka. Po malinké chvilince jsem začal cítit, jak se mušlička začala stahovat.

„Joo…, joo…,“ začala vykřikovat. Nechal jsem ji chvilinku oddechnout a jen jsem lehce kroužil špičkou jazyka kolem štěrbinky. Lízal jsem všechnu sladkou šťávičku, co tam byla.

„Jedem dál,“ usmál jsem se na ni. Naznačil jsem jí, aby si stoupla. Natočil jsem ji k sobě zády a Lenka hned pochopila, že se má předklonit. Vyšpulila na mě zadeček a já neváhal. Chytil jsem tvrdou kládu a žaludem zajel do krásně otevřené mušličky. Pomalinku jsem ho zatlačil, až kam to šlo. Pomalinku jsem se začal pohybovat. Klouzal jsem mokrou lasturkou až po kořen. Vždycky jsem ho nechal skoro vyklouznout ven a zase s ním zajel, co nejhlouběji to šlo.

Rukou jsem hladil krásný pevný zadeček. Prohlížel jsem si ho a dostal jsem nápad. Prstem jsem projel mezi půlkami a přejel po dírce. Stále pomalinku jsem přirážel a prstem jsem kroužil kolem zadečku. Díval jsem se, jak mi ocas mizí v horké jeskyňce a zase klouže ven. Lehce jsem zatlačil na prst, který se dral Lence do zadečku. Otočila se po mně, ale neprotestovala. Přišlo mi, jako by se ještě více nastavila.

„Nevadí?“ zeptal jsem se pro jistotu.

„Ne, lásko! Pokračuj prosím!“ vyzvala mě a předklonila se, co jen to šlo. Na chvilku jsem si pevně chytil zadeček oběma rukama a několikrát tvrdě přirazil. Pak jsem zase zvolnil tempo a znovu přiložil ukazováček k zadečku a zatlačil na něj. Pomalinku klouzal dovnitř a já stále lehce přirážel ocasem do mokré lasturky. To už jsem měl půl prstu v zadečku. Lenka slastně vzdychala a i já jsem si to náramně užíval. Začínal jsem pomalinku zrychlovat a snažil se i prstem jezdit v zadní dírce.

                                                           ---

Stála jsem v předklonu, s vystrčeným zadečkem k Michalovi. S přivřenými víčky jsem si užívala pomalých zásunů. Dlouze a hluboce zajížděl do pochvičky, ještě stále rozechvělé po prvním orgasmu. Hladil mě po zadečku, když z ničeho nic, jsem ucítila, jak projel prstem přes zadní dírku. Jen jsem se k němu pootočila a vystrčila zadeček trochu víc.

V tu chvíli, kdy jsem byla vzrušená na maximum, mi to připadalo naprosto přirozené. Takže když se mě zeptal, jestli mi to nevadí, nebyla jsem proti. Naopak, chtěla jsem jej snad cítit kdekoli ve svém těle. Na chvíli zrychlil a několika urychlenými tvrdými přírazy nabudil ještě víc mé rozrušení. Poté zase zpomalil a prstem zajížděl něžně a jemně do zadečku.

Nebolelo to, zpočátku to byl jen malý tlak, ale pružná dírka si na něj okamžitě zvykla. Bylo to tak nádherné! Musela jsem vzdychat asi hodně nahlas, Michal o něco málo přidal na pohybech a to nejen v pochvičce. Cítila jsem, jak ve mně stoupá hladina vzrušení na maximum. Rukou jsem si zajela do rozkroku a ukazováčkem si zakroužila po klitorisu.

Během chvilky mým tělem projel výboj, roztřásla se mi kolena, sotva jsem se rukou udržela okraje vířivky. Před zavřenými víčky mi tančila barevná světla a stěny pochvičky zahájily svůj manévr. Dnes podruhé, ale silněji a daleko mocněji. Přestala jsem s laskáním poštěváčku, chytla se i druhou rukou vany a vycházela Michalovi vstříc do protisměru.

„Lásko, to je… já …,“ nemohla jsem ani mluvit. Ten opojný pocit prolétávající tělem, mi bral dech. Tohle snad ani nevydržím, pomyslela jsem si. 

                                                           ---

Měl jsem velkou chuť vyzkoušet Lenčin zadeček, ale říkal jsem si, že není kam spěchat a určitě na to někdy přijde. Sledoval jsem prst, který byl pěkně obepnut zadní dírkou a jezdil v ní sem a tam. Ocas mi klouzal kundičkou a oba jsme nahlas vzdychali. Hlasitější byla, ale Lenka, které se můj prst v zadečku zřejmě náramně líbil.

Zrychlil jsem přirážení. Lenka si zajela rukou do rozkroku a prsty si dráždila poštěváček. Netrvalo to dlouho a cítil jsem a hlavně slyšel, že Lenka prožívá druhý orgasmus. Stěny kundičky mačkaly ocas, který byl uvnitř. Nepřestal jsem přirážet ani na chviličku. Lenka se pevně zapřela oběma rukama a začala mi vycházet vstříc. Tvrdá kláda zajížděla Lence hluboko do jeskyňky.

Vytáhl jsem prst ze zadečku a pevně jí chytil zadeček. Tvrdými přírazy jsem zajížděl, jak nejhlouběji to šlo a s každým tím mohutným přírazem jsem se blížil ke svému vrcholu. V tu chvíli už jsem jistě hlasitější já, ale vůbec mi to nevadilo. Už jen několik přírazů a plnil jsem horkým semenem znovu se stahující lasturku. Celý jsem se chvěl od prožívaného orgasmu a předklonil se tak, že jsem si lehl na její záda. Zhluboka jsem oddechoval.

„Bylo to nádherné, lásko!“ zašeptal jsem jí do ucha. Vyklouzla se mi a sedla si do vany.

„A co tvoje rehabilitace? Zase jsme tomu moc nedali. Ukaž mi tu ruku!“ přikázala mi najednou. Sedl jsem si vedle ní, podal jí ruku a díval se do jejích krásných očí. Musel jsem se štěstím usmát. Tohle je ta nejkrásnější rehabilitace, jakou jsem kdy mohl mít.

 

Zpět na H&J

Zpět na autory

Další díly

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář